Alespoň touto cestou pozdravím svého bývalého profesora informatiky v
letech 86-90. Nesmazatelně se zapsal do mé paměti zejména svou naprostou
odlišností v přístupu ke studentům, ke stylu výuky, samozřejmě i svými
znalostmi v oboru atd. Nevím, zda ještě funguje jeho netradiční tykání s
některými studenty(nezkoušejte to jen tak, mělo to svá pravidla), ale i na
to vzpomínám s úsměvem. Vždy to byl fajn člověk, měl smysl pro fér hru(
nikdy nezapomenu, jak jsem sám osobně psal svým rodičům přiznání z chmelové
brigády brigády, že jsem se tady opil do něma, zvracel jsem a dobře mi tak
apod...p. Kroczek si určitě vzpomene), nebyl sice moc oblíbený u ženské
části studentstva( snad kvůli své aprobaci, která u holek opravdu oblíbená
nebyla), ale našly se i takové ženy-studentky, které s námi jezdily na
různé počítačové tábory a kurzy a bylo to úplně v pohodě. Je to jen o
přístupu(.. drobná dobrá rada). Často si vzpomenu na dívku jménem Shereen,
do které jsem byl tehdy bezhlavě zamilovaný, nicméně jsem s ní jezdil
akorát na kole na Těrlicko a na výše uvedené tábory. A samozřejmě nesmím
nezmínit ani svého souseda Miloše Steinbauera, rovněž oblíbence p.
profesora, se kterým se doteď občas setkám buď, když hraju v Brně, nebo
když on jede do Prahy. Nechci, aby se tento příspěvek moc tvářil, jako
nějaká soukromá pošta s vyznáním p. Kroczkovi, i když se tak už možná
stalo, ale zaujal mně článek s rozhovorem s ním a nedalo mi to, abych
nezareagoval. Mějte se všichni fajn a někdy na nějakém výročí nebo jen tak
nashle.