Postřeh autorky se mi zdá velmi dobrý...nicméně je zapotřebí zauvažovat nad
některými otázkami, které jsou zde zmíněny.
Proč se u nás jakoby zastavil čas? Proč u nás nevzniká nic nového?
Myslím, že to vychází z mentality národa. Už za národního obrození (já
vííím, je před prázdninama, neměla bych začínat s takovýma kecama, co? Ale
vydržte... ) se vztekali někteří spisovatelé a tvůrci kulturní scény,
že jsme národ "opicáků" , že pane Svatopluku Čechu a ne že neumíme,
ale že se nám NECHCE do ničeho nového, když to můžeme zkopírovat u sousedů
...a myslím, že to je i dnešní problém.
Proč se v Americe rodí nové styly jak na běžícím pásu? Protože lidi pořád
slaví, protestují, míchají se do všeho, neposlouchají, bouří se, NEBOJÍ se
prosadit se ve světě. Ať už je to v kultuře nebo v politice...no, tam snad
hraje roli i velikost a zámožnost státu...
V Německu ještě donedávna byla situace podobná jako u nás. Lidi jsou tam
tzv. studení čumáci, ale začali se houfně "poameričťovat" a se všemi
negativními dopady přišly i ty kladné...začali držet víc pohromadě a
vytvořili alespoň zdánlivý kolektiv
Myslím, že časem se i u nás situace zlepší, jen musíme vyrůst z komplexu
méněcennosti, který je ovšem vzhledem k naší minulosti pochopitelný
uvidíme...