Jednou si pro vás příjdu, pro všechny...

2 Smrt: Njn... ale zkus prosím Tě ještě trošku (trošku déle) počkat, jo?

Je hrozné když člověk umře tak mladý........donutí vás to hodně přemýšlet o životě a smrti. Kubu jsem znala a do té doby jsem měla pocit že se mě to přímo netýká.....ale od té doby dokážu víc soucítit s ostatními a vím co prožívají.

Já si nevybírám, všechno má svůj důvod!!!

Až mi budete hledět do očí, tak pochopíte, jak malicherní jste byli...

Už si na vás brousím kosu hříšní lidé gymplu karvinského...

Dokud tu kosu nezačneš používat, tak je všechno v pohodě...

ja jsem zas slysel, ze pred smrti se do tela uvolni latka podobna heroinu a cloveka pak nic neboli. cimz ti samozrejme nechcu brat, ze kamarad sel na fajn misto (rozhodne je to lepsi alternativa).

Omlouvám se, pokud to bude necitlivé nebo to tak vyzní... ale jak vlastně zemřel? Slyšel jsem, že snad spadl pod vlak... ?

A je fajn věřit, že po smrti existuje nějaké to místo... potom je všechno hned jednodušší a smrt méně strašná.

No mas pravdu spadl pod vlak!

Jak někdo může jenom tak spadnout pod vlak?

Když si ožralý jak hovado tak to není takový problém...

A kdo si přijde pro smrt?

bombaldak: Ajajaj

spirit: Smrt zemře v okamžiku, kdy zemře poslední živá bytost...

Pod vlak nepadají jenom ožralí, sem tam i nějaký ten sjetý, zhulený atd...

Tak za 1.nebyl ani zhuleny ani ožraly.......!!!!!!prostě přebíhal z jednoho nastupiště na druhe!Vic to nebudu rozebírat!!!

Arwen: Holka ty jsi dost tak naivní. Ten vlak je slyšet a vidět. Myslíš, že by si jen tak běhla po kolejích. Vzpamatuj se!!!

tak naivní teda nejsem!!kdybys znal podrobnosti tak to nerikas!!!!!

To se mi zase jednou podařilo položit fajn otázku...chjo...

Arwen: A ty se divis Chapu...kazdy se se svym trapenim vyrovnava nejak....nekdo to drzi v sobe a jiny zas napise clanek........ale kdybys aspon trosku uvazovala a psala obecne, tak by se tyhle diskuze na tema: kdo to byl a jak zemrel vubec nevedly.....uvazovalas vubec, co by na to rekli jeho blizci, kdyby na tohle natrefilijmeno jejich syna na webu...a jeho smrt probiraji lidi, kterym do toho vlastne vubec nic neni....doufam, ze nemam zadne kamarady, kteri by me po me smrti takhle rozebirali na diskusnim foru......tohle je uz fakt sila.....nejaka uctanebo promin....asi jsem staromodni...tohle se asi ted nosi....

Arwen: No ale když už chceš psát takové články, tak se nemáš bát otázek. Kdybych znal podrobnosti tak to neříkám, ale ty se ty podrobnosti bojíš objasnit. Tak hádej, co si bude myslet většina lidi, co si to přečte...Chápu, že mu chceš nechat čistý štít, jestli udělal nějakou blbost. Ale pokud ji neudělal, tak neví co řešíš...

Skippi....s tim poslednim prispevkem mas pravdu..........Je to pekny ze na nej vzpominate ale urcite neni to pravy to rozebirat na foru.........

Nechte ho odpočívat v pokoji. Ať už byl "ožralý" nebo ne, nic to nemění na tom, že tak mladý člověk přišel o život. Ale to se prostě stává- napsat o tom článek je jedna věc, ale pitvat se v detailech- proč prohoha? Na "tunely" a podobné věci nevěřím, ale proč o tom nesnít. To je tak jediné co nám zbývá.

Luci,rozplakalo me to..Myslim ze je fajn,ze si o smrti sveho kamarada napsala clanek,protoze sis tak sama pro sebe vysvetlila spoustu nevysvetlitelnych veci,vytvorila sis vlastni pohled na to co se stalo a rozhodne si nemyslim ze si zneuctila jeho pamatku,spis naopak..Ses silna holka,z toho clanku to vypovida..

Uprimne receno, chtela bych videt nektere z vas, jak vy byste se se smrti sveho kamarada dokazali vyporadat prave jako Lucka. At uz zemrel jakkoli, neni zrovna na miste, resit priciny jeho smrti a to jeste timhle zpusobem. Prijde mi to hodne chladne... Lucka je pro me statecnou osubkou, kterou obdivuju a spolu s ni i Vas ostatni, ktere jeho smrt tolik zasahla.

Najednou jsem pocítil touhu s někým se podělit o své zážitky.Byly dva před 14ti roky,ale jako by to bylo včera.
První se stal v nemocnici po operaci žlučníku.Najednou jsem vystoupil ze svého těla a pozoroval,jak se lékaři a sestry snaží mě oživit.Pamatuji jak jsem si říkal "to jsem zvědavý jak dlouho vám to bude trvat"a pomalu jsem vystoupal ke stropu do rohu místnosti. Docela jsem se bavil jak mě plácali po obličeji a já nic necítil.Několikrát jsem se spustil dolů a zase nahoru,abych lépe viděl, co dělají.Potom jsem se rozhodl vrátit do svého těla.Nejprve pomaličku,potom to zrychlovalo,až nakonec velice velkou rychlostí...a šup,jsem zpátky.Cítím jak moje tělo na vozíku poskočilo a doktor říká..Konečně jste tady,ale trvalo vám to!!

Druhý zážitek
Jako každý jiný večer jsme šli s manželkou večer spát.Tou dobou jsem byl na nemocenské se srdíčkem.Celý den jsem pociťoval bolesti v oblasti hrudníku a ani léky nějak nezabíraly.Před spaním jsem si naplánoval na příští den návštěvu u lékaře.Manželka už pravidelně oddychovala a já jsem nemohl nějak "zabrat".
A najednou cítím jak bolest na prsou ustupuje a já se ocitám v nějaké černé rouře.Zase se můj pohyb začíná zrychlovat.Kolem je černá tma,až najednou někde v dálce probleskne světýlko.Rychlost se ještě zvyšuje,světlo se zvětšuje a najednou je konec té černé velikánské roury a přede mnou se objevuje něco,co jsem ještě nikdy neviděl.Všechno je jako ze zlata.Stromy,nějaká studna, tři zahalené postavy. Jako by měly přes sebe přehozena zlatá prostěradla,žádné obličeje.Pod prostěradly náznak obrysu hlavy a nosu..Bolest žádná.Je mi tak dobře!! V tom ke mně promluví jedna z postav-poznávám otcův hlas, že se mám vrátit,že mám ještě čas.Přidává se i druhá postava která říká to samé a podle hlasu je to babička.Odpovídám,že chci zůstat s něma,že mi je u nich tak dobře!! Znova opakují,že se mám vrátit a třetí postava,kerá vůbec nepromluvila, mi už pomáhá nastoupit do velikánské roury.Zpočátku váhavě a pomaličku postupuji do roury.Potom se moje rychlost začne zvětšovat,světlo se strácí a najednou zase šup..a jsem zpátky v posteli.Cítím jak to se mnou zacloumalo,ale manželku to nevzbudilo..
Později jsem se dozvěděl,že podobných zážitků mají lidé dost a že je napsaná i nějaká kniha,která toto popisuje.
Jen ve zkratce jsem se chtěl podělit o ty moje.

hele je peklo a nebe když věříš v Boha nechal ses pokřtít tak když umřeš tak za tebou dojdou anděle a doprovodí tě do nebe když nejsi křestan tak jdeš rovnou do pekla všechno je psano v bibly všechno tam je pravda

Autorka u druhého svědectví J.B. (=Jan Boštík) neuvedla zcela zásadní informaci, totiž že onou zářící postavou byl Ježíš Kristus, což J.B. okamžitě poznal – aniž měl jakékoliv znalosti nenbo dokonce zkušenosti s náboženstvím.
Taková informace je zcela zásadní. Podrobnosti viz: http://www.klinickas mrt.cz/osobni-prozitek.phpy nebo
http://www.klinickasmrt.cz/
Další zdroje informací o tématu, řada osobních svědectví, apod:
http://spiritlessons.com/ česky: http://spiritlessons.com/cz ech/index.htm
nebo (něco je i v češtině):
http://www.insightsofgod.com /index.html zde přednáška M. Rawlingse (kardiolog, zabývá se tématem řadu let) jak anglicky tak česky cca ve 2/3 stránky.

I mě se stalo když my bylo 30 let že jsem se dostal na práh života a smrti. Bylo to tak že jsem byl na dovolený v cizině u známých, jezdili jsme po výletech a a okolí. Jednou při návratu asi kilometr od obydlí v lese na polní cestě mě začali svědět kolena a najednou jsem cítil takovou slabost tak jsem jěště stačil zastavit auto které jsem řídil a za pomoci své matky vylézt z auta. Po několika krocích jsem začal vnímat že se ze svého těla pomalu oddaluju a začínám stoupat do výšky a pozoruji své tělo jak se vzdaluji již to jakoby nebylo mé. Najednou jsem se ocitnul v jakémsi tunelu který byl tmavý a po chvíli přicházela jasná zář. Najednou se zastavil a spatřil krásný třpyt a v něm postava která ke mě promluvila a pravila ještě je čas musíš se vrátit ještě musíš vykonat spoustu úkolů na zemi tě čeká. A pak začla cesta návratu najednou jsem se opět vznášel nad svou postavou kterou matka podpírala až sem najednou byl vnitř své osoby. Na jednou sem se cítil hrozně slabý, pomalu neschopnýho cokoliv učinit. Po převozu k příbuzným sem proležel tři dni kdy mi dávali všelijaké posilující prostředky. Po třech dnech se mi navrátila síla kondice nohl se vrátit zpátky domů.
Později jsem se dozvěděl že na to místě kde mě to postihlo se stalo kdysi neštěstí.
Setkání s bohem je něco krásného co nejde popsat slovy.