Nejdříve zdravím lidi, které jsem opustil, pak svou rodinu a nakonec sebe.
No nic – k pivu. Ať je jeho historie jaká chce, jedná se podle
mě o čistě českou záležitost. A vůbec se nestydím za světový primát (po
Bavorsku) v pití tohoto lahodného, hořkou chutí oplývajícího, skvělou
barvou jiskřícího nápoje s pěnou u vršku. Já, jakožto 90 % abstinent
(blbost, co?
), piju pivo zřídkakdy, spíše na oslavách a občas s kámoši.
(Mamko, tos neměla vidět!
) Každopádně při volbách bych dal hlas
pivu, tvrďas by se umístil nízko a o vínu nemluvě – blé! Zduř a
čest práci, soudruzi…
Bylo by to na dlouho, ale Pivo patří (k) nám 