Stouni se svým turné Licks dorazili do Prahy a já měl to štěstí se ho zúčastnit.

Abych to vzal od začátku, už ve čtyři hodiny nebylo v blízkosti malého vysunutého pódia k hnutí, o místech před hlavním pódiem ani nemluvě. V publiku částečně posedává a postává směs všech generací, národností a pohlaví. V šest to (konečně) začlo. Nastoupili lotyšští Brainstorm, velmi melodičtí a s kvalitním zpěvem. Nevděčné role rozpumpování publika se chopili s velkou vervou, úspěchem trochu menším.

Trocha deště a jsou tu Olympic! Ačkoli zkušení ostřílení (staří dobří) rockeři dostali jen 30 minut na své dovádění, u českého publika jejich klasické hitovky zaznamenaly znatelně větší úspěch než u Brainstorm. Pak neúnosné čekání ve vydatném dešti, počet diváků se dorovnává na 80 tisíc. Pořád nic, jen šest osvětlovačů zaujalo speciální palebné pozice v pohodlných křeslech po obou stranách gigantické konstrukce hlavního pódia a na velkých věžích uprostřed publika. Něco se bude dít.

Organizátor oznamuje, že si Stouni přáli, aby koncert uvedl jeden jejich blízký známý. Ano, přichází pan Václav Havel, jehož bezchybný proslov si vysloužil dlouhý potlesk. Po jeho odchodu je chvíle nervózního ticha a tmy a už je to tady, ohlušující řev diváků a kytary a první pecka Stounů. Mick Jagger běhá jako blázen po svých rampách, diváky uvádí do varu během chvilky, předkapely si mohou jen povzdychnout obdivem. A hned je tu druhá skladba, na gigantické konstukci se objevuje obrovské plátno, které před třetí skladbou překryjí podivné obrovské obdélníky. A je to tu, třetí skladba, a všichni už vidí, že to jsou ony avizované promítací plochy. Všichni členové Stounů jsou tady promítáni vedle sebe, pořádně si je prohlédněte! Další skladby, promítací plochy se všelijak přesunují, kamery míří na kytary Rona Wooda i Keitha Richardse, ale hlavně samozřejmě na Micka Jaggera. Hrají se i nové věci, prostor dostal na své vlastní dílka i Keith Richards. Pak pár skladeb a účinkující honem přebíhají na menší pódium uprostřed publika, Mick Jagger rozproudí Rockovou náladu v téhle oblasti na <stong>MAX, bezchybně přesné Wattsovy bycí a kytarové umění Rona a Keitha si všichni prohlíží z té nejmenší možné vzdálenosti a abych nezapomněl, Mick Jagger stále pobíhá, tančí a hýbe davy publika.

Na závěr celého koncertu přídavek v podobě hitu Satisfaction a ohňostroj. Desetitisícové davy míří ulicemi pryč z Letné. Všichni pochopili a pocítili, jak se dělá Rock a nemohli stále uvěřit, že Mick Jagger minulý den oslavil své šedesátiny.

Tolik reportáž, tady najdete můj názor na koncert Rolling Stones.