Studium v zahraničí? Samozřejmě! Ale jen pro vybrané.

Jistě, v každé zemi je tomu jinak. Ne nadarmo se říká jiný kraj, jiný mrav…ale co je moc, to je příliš. Poslední dva roky bylo mým jediným cílem dostat se na vysokou školu do Německa. A protože nejsem z těch, kteří by něco po prvním neúspěchu vzdali, zakousla jsem se pořádně.Ti, co mě znají už jistě nahodili patřičný škleb a ti, kteří mě neznají tak…tak mi budou muset věřit ;o) . Ne, teď vážně…takže: Dnes si podám naše milé sousedy z Německa.

Rozhodneme-li se tedy pro některou z univerzit jako je ta nejstarší Heidelberg nebo velice oblíbená v Mnichově, či v Kolíně nad Rýnem, máme tak přibližně rok a půl co dělat. Pokud se podíváte na jakoukoli webovou stránku německých univerzit…nevěřte jim! To, co tam píší i o zahraničních studentech se týká především těch, kteří si nenesou na sobě nálepku „die Kleinen aus dem Osten“ (ti malí z Východu).Nezní to hezky a spousta z vás bude možná proti, ale mluvím z vlastní zkušenosti (já vím, srážka s blbem je srážka s blbem, ale pokud čtyři studenti z deseti netuší, kde ČR leží, a jedna dívenka se dokonce zeptá: Jo, Čečensko…a to se u vás ještě bojuje? Tak to už o něčem svědčí).Pro nás platí poněkud jiná pravidla.

Začíná to maturitou. Naše se jim zdá málo a proto, že na vysokou školu se v Německu dostaneme pouze na základě výsledné průměrné známky z maturity, vymysleli si pro nás tzv:“Feststellun­gsprüfung“, totiž něco jako zkoušku všeobecných znalostí, ovšem rozsahu diplomové práce, na kterou máme roční lhůtu.To by znamenalo, že rok bychom tam studovat mohli teoreticky všichni. Háček je však v tom, že to není jen univerzita, kdo si diktuje podmínky, nýbrž samozřejmě také a hlavně- úřady. Pokud nejsou rodiče milionáři nebo nemáme alespoň kontakty s mafií, uběháme si nožičky.

Pro lepší představu bych vybrala tuto modelovou situaci: Šero, ponurá šedá místnost se židlí uprostřed, na které sedím. Nade mnou se houpe mdle svítící žárovka.Vrznou dveře a v nich se objeví německý úředník…no dobře, tak ne, ale byla jsem blízko! ;o)Je ale fakt, že se vyptají pomalu i na číslo bot-jde jim samozřejmě o to, aby eliminovali co možná nejefektivněji pokusy „vdavkůchtivých Výchoďaček“ a také na černo pracujících „Gastarbeiterů“.

Obecně vzato potřebujeme dokázat, že budeme disponovat nejméně 600 Eury měsíčně, budeme mít kde spát a někdo se za nás zaručí-ten někdo musí být občan EU a musí se mít také čím zaručit ;o) za naši eventuální lumpárnu.A tady se roztáčí ten úžasný kolotoč…600 Euro-TOLIK peněz!Jedině s pracovním povolením. To nám milerádi jako studentům udělí, jenomže studentem se před úřady staneme až po složení Feststellungsprüfun­g. Bez peněz ale samozřejmě nebude ubytování a bez toho nebude vízum, bez víza povolení k pobytu a ke studiu…atd, atd…

Bystrý čtenář již zajisté pochopil.

Taky vám vrtá hlavou co v takovém případě dělat? A co po vstupu do EU? Bude to jinak? Jen se školou nebo se vším? Budeme napořád druhořadí? Čas ukáže, ale chce se nám čekat…?