Z časopisu: STUDENT

Datum: leden 1982

Autor: konkrétní autor neuveden



***


Na našem gymnáziu pracuje celoškolská organizace SSM, která sdružuje základní organizace, existující v jednotlivých třídách. V něčem se odlišuje od podobných organizací na jiných školách či závodech, mnohé problémy jsou však určitě stejné.



Září, 1.ročník. Kdo chce být členem SSM? Les rukou. Většinou celá třída. Volí se první samospráva, jejíž sestava se časem změní.Vždyť nemůžeme jen tak každého odhadnout. Začnou se rozdávat první úkoly, pořádají se první akce. Účast velká, každý má zájem poznat nové kamarády, seznámit se.



Jak však pomalu ztrácíme rozpaky a obavy z nového prostředí, klesá i naše aktivita. Čím to je? Nemělo by to být spíše naopak? Nové kamarády jsme získali, tak co? Máme dost vlastní práce, nemůžeme pro závažné rodinné důvody atd.


Jak to potom vypadá?

Uspořádá se akce, účast mizivá. Stále stejné tváře. Je třeba jít na brigádu, tváře se téměř nemění. Často se tzv. nepříjemných akcí účastní výhradně členové samosprávy. Na co ji přece máme… Na tohle určitě ne. Ano, ona nás má nabádat, inspirovat, občas popostrčit, ale udělat všechno za nás? To snad ne.


Co na závěr? S tzv. pasivními členy SSM mají problémy snad všude. Jak se s nimi vypořádat? Některé je třeba jen trochu více přitáhnout, zapojit do práce. No a co ti ostatní? Má to vůbec význam mít doma průkazku a platit známky? Těm spíše poradit, aby si za ty peníze raději koupili bačkory a seděli doma.


Rada mladším?

Než zvednete ruku na souhlas, že chcete být členem SSM, rozmyslete si to. Proč by musela mít organizace např. 1 000 členů? Může mít třeba polovinu, když ta bude pracovat spolehlivě a s radostí.


***