Tiskové prohlášení MADRE – mezinárodní organizace na ochranu práv žen se sídlem v New Yorku Mezinárodní organizace za práva žen MADRE podporuje mezinárodní kampaň za odvolání Rezoluce irácké Prozatímní vládní rady č. 137. 

MADRE se postavila proti prosazování islámského práva v Iráku ze strany Prozatímní vládní rady (IGC). Rezoluce Prozatímní vládní rady č. 137, přijatá 29. prosince minulého roku, hrozí tím, že nahradí nejpokrokovější občanský zákoník na Středním Východě svévolnou interpretací náboženského práva šaría.

Rezoluce ohrožuje práva žen i vyhlídky na demokracii a posiluje nebezpečné sektářství v již tak destabilizované společnosti. Rezoluce č. 137 může poskytnout samozvaným náboženským vůdcům v Iráku autoritu k popírání lidských práv iráckých žen, včetně upírání práva na vzdělávání, zaměstnávání, na svobodu pohybu a cestování, na dědění majetku a na péči o jejich děti.

Hrozí manželství uzavíraná v příliš raném věku, povinné oblékání podle náboženských předpisů, bití manželek a tresty jako kamenování za ženskou nevěru a veřejné bičování žen za porušování náboženských pravidel. Rezoluce má nahradit irácké zákony z roku 1959. Ty jsou přitom výsledkem zhruba padesátiletého boje iráckého ženského hnutí a dalších pokrokových sil a ne dílem pozdějšího Husajnova režimu.

Zatímco předchozí zákony měly univerzální platnost, nové předpisy mají být přizpůsobovány normám jednotlivých náboženských komunit v Iráku nikým nevolenými náboženskými vůdci. To je výsledkem americké strategie v Iráku, kterou lze shrnout starým úslovím \„rozděl a panuj\“.

Irák, převážně sekulární až do devadesátých let, kdy byla jeho sociální struktura zničena ekonomickým útokem vedeným USA, je nyní katapultován k teokratické muslimské vládě.

USA mají přímou zodpovědnost za vznik lidsko-právní krize.

Šéf americké okupační správy Iráku Paul Bremer osobně jmenoval konzervativní náboženské vůdce do IGC, čímž v podstatě zajistil tento útok na práva žen a na demokratický sekularismus jako celek. IGC, coby prozatímní těleso přímo jmenované americkou okupační správou, navíc nemá žádnou legitimitu k měnění iráckých zákonů. Podle Haagské konvence z roku 1907 je IGC oprávněna řešit pouze otázky veřejného pořádku a bezpečnosti.

Rezoluce č. 137 také porušuje mezinárodní právní závazky dané Všeobecnou deklarací lidských práv, Konvencí o odstranění všech forem diskriminace žen (kterou Irák ratifikoval roku 1986) a Úmluvou o právech dítěte. Jak řekl představitel Sdružení MADRE Yifat Susskind, \„\“ MADRE zdůrazňuje, že:

• irácké ženy a jejich rodiny budou moci plně požívat svá lidská práva teprve až se Irák zbaví války, ekonomického vykořisťování a vojenské okupace,
• je nezbytné ukončení americké vojenské okupace. Během rychlého přechodu k irácké suverenitě by měly převzít autoritu mírové sbory vedené OSN a financované USA.
• vytvoření demokracie v Iráku si vyžaduje obranu vedení pokrokových sil v Iráku, zejména iráckého ženského hnutí.

Skutečná demokracie bude znamenat, že irácké zdroje bude kontrolovat a mít z nich prospěch irácký lid a ne americké korporace, stejně jako proces obnovy a budoucí ekonomickou politiku.

Zdroj: MADRE

Článek byl převzat z Britských listů

Původní článek

Související článek