<img src=\„obrazky/ho­mo1.jpg\“alt=\„ú­vodní obrázek\“clas­s=\„vlevo\“/> Podle všeho vám musí už být jasné, na co se tento článek zaměřil. Ano, řeč bude dopopravdy o gayích a lesbičkách. I dnes se totiž setkáváme s tím, že si lidé dělají z homosexuálně zaměřených spoluobčanů legraci. Ve chvíli, kdy se totiž objeví nová informace o dalších snahách organizací usilujících o zrovnoprávnění s heterosexuály, začne opravdový slovní hon na \„teplouše\“. Každý člověk v naší republice je totiž schopen udělat si obrázek o všem, aniž by byl ochoten zjišťovat, \„vo co go\“.

Homosexuálové vlastně většinově spadají do dvou skupin-ti, jež se nestarají o svou orientaci a jsou s ní plně smíření a ti, jež ji naopak nesmírně tají (případně se s ní nemohou sžít). Předem však varuji všechny vzpomínající např. na svou zkušenost s osobami věčně otravující a nabízející chvilky potěšení za finanční ohodnocení. Nevím jak vy, ale mě se toto stalo, ale s odstupem času a po pár rozhovorech s gayi musím tyto individua zařadit spíše mezi psychicky labilní, neboť se sexuální orientací to nemá nic společného. Pozor ovšem na to, abychom tuto situaci nezaměňovali s normálním balením, které musíme brát za přirozené. I heterosexuálové přece nezačínají své vzájemné námluvy otázkou na orientaci. Za toto se na homosexuály přece zlobit nemůžete…

Krátký souhrn historie homosexuality

Historie homosexuality je celkem obtížnou věcí. Její přesné určení je totiž velmi problematické. Nevyskytují se žádné dochované záznamy o tom, že by pralidé něco takového provozovali, ale na druhou stranu se ohledně toho provádění etnologické výzkumy na primitivních společenstvích. Z nich se můžeme dohadovat, že v praspolečenstvech záleželo na náboženství, tak jako u těch dnešních. Některá to odsuzují, jiná zase považují za povinnou předmanželskou \„školu\“ a třeba na takové Papuy – Nové Guinei provozují heterosexuální styk pouze z nutnosti a s velkou dávkou odporu.

<img src=\„obrazky/ho­mo2.jpg\“alt=\„fres­ka s homosexuálním výjevem\“clas­s=\„vpravo\“/> Velký rozmach nabrala homosexualita na přelomu mezi matriarchátem a patriarchátem, kam řadíme například antické Řecko a Řím. To, že tyto národy provozovaly homosexuální vztahy a braly je za zcela normální je všeobecně známé a nemusíme se tímto tedy zabývat. Přeskočme do středověku, jehož fenoménem byla pochopitelně katolická církev. Ta se stala odpůrcem sexu jako takového a homosexuální láska byla čímsi pocházejícím od Satana. Později prohlásila homosexuály za nemocné. Kupodivu tento názor (homosexualita=ne­moc) přetrval až do 20. století, kdy nastoupila trošku jiná myšlenková vlna. Lidé si začali postupně uvědomovat nesmyslnost tohoto tvrzení a hledali pravou podstatu odlišné sexuální orientace. V roce 1905 však ještě zcela společnost odmítla petici za začlenění homosexuálů do soustavy zákonů. Stalo se tak na jednání Říšské rady v Německu. V téže době se do boje o původ homosexuality vložila medicína a psychologie celého světa. Stejně orientováni se začali organizovat v různých sdruženích a pomáhali tak k veřejné obraně svého zaměření. Kupodivu až v roce 1992 byla homosexualita vyškrtnuta ze seznamu světových chorob zaznamenávaných WHO (World Health Organization).

Dnes už se skoro jistě ví, že homosexualita je zapříčiněná trošku odlišnou stavbou mozku v oblasti jednoho laloku a také přítomností jiných hormonů v těle. Bisexualita je tedy opravdovou výjimkou, protože takové ustavení organismu je vzácností. Každopádně toto se vztahuje na opravdové zaměření lidí, nikoliv na frivolní chování jedinců, zvláště děvčat.

Partnerské soužití homosexuálů

Každopádně teď bychom mohli vědět, co celá problematika sexualní orientace na příslušníky stejného pohlaví obnáší. Samotná homosexualita by teda dnes již neměla být výrazným problémem. Jediné nedostačující je podchycení homosexuality v zákonech a to hlavně v zákoně o rodině. Každou chvíli posloucháme o projednávání změn tohoto zákona, ale zatím se opravdu staré struktury brání zuby nehty jeho schválení. Organizace pro jeho podporu SOHO však pracuje na stálém přesvědčování jednotlivých poslanců. Ti se zatím ohrazují tím, že takováto právně schválená soužití narušují mravní výchovu.

Můžeme se prý však spolehnout na, že se tento nezáviděníhodný status homosexuálů změní, neboť podle slov Špidly je v plánu tuto změnu zákona přijmout. Poslední snaha uskutečněná 4.2.2004 skončila však neúspěšně, takže je otázkou, na kolik jsou slova premiéra věruhodná. Do voleb zbývá, dá se říct, krátká chvilka, tak možná příští vláda. Že by?

Konečná úvaha

No snad nelžu, když prohlásím, že postavení gayů a lesbiček se mění k lepšímu. Zanedbejme i snahy vídeňského arcibiskupa Christopha Schönborna o zákaz slavení bohoslužeb v římskokatolických vídeňských chrámech pro homosexuály. Vždyť stále nové a nové země přijímají zákonné soužití homosexuálních párů a snad to brzy čeká i nás. Je pravda, že třeba pohled prvňáčka na učitele líbajícího svého přítele působí poněkud divně, ale věřme tomu, že tak jako se nelíbají učitelští manželé běžně na chodbách, nebudou to dělat ani homosexuální páry. Nepřeháněl bych jejich práva nikdy ani tak, abych jim schvaloval výchovu dětí, protože toto může mít na dítě podle mě opravdu jistý traumatizující účinek. Myslím, že verze typu filmu Příští správná věc patří mezi výjimky, nebo dokonce sci-fi. Ale proč by si homosexuální partneři nemohli vychutnat krásný okamžik \„svatby\“, či nemohli po sobě dědit? Na to by podle mě právo mít měli…