Arteterapie je součástí psychologie, která využívá malbu, kresbu a sochařství jako prostředku výchovy a komunikace jinak těžko vyjádřitelných pocitů, zážitků a vzájemných vztahů. Používá ve svém procesu výtvarného myšlení a prožívání. Dnes je nejen základem pro diagnostiku, ale je také odpočinkovou tvůrčí činností. S její pomocí se dosahuje vnitřní relaxace, podporuje emoční vývoj, zbavuje blokujících psychických zábran, podporují kladné vztahy a sjednocení osobnosti, nechává promlouvat zablokované psychické obsahy a rozpory, které nejsou deformovány rozumem.

Arteterapie se uplatňuje už u předškolního věku dítěte, kde zdánlivé nevinné kresby ve školkách můžou upozornit na skryté nebezpečí ( týrání, zneužívání a další stresující zážitky) . U dětí školního věku lze při hodinách výtvarné výchovy rozpoznat pomocí této metody problémy s dospíváním a drogovou problematikou. U dospělých jedinců se využívá jak k diagnostice onemocnění (závislosti), tak k léčbě.

Výtvarná tvorba sehrává svoji roli v pečovatelských a léčebných zařízeních, ať už jsou to klinická psychiatrická zařízení, věznice či léčebny. Tvůrčí proces napomáhá odvádět jeho účastníky od destruktivního chování a hraje významnou roli v překonávání jejich psychických obtíží. Arteterapie hledá obsah, vývoj a funkce nevědomého či vnitřního života. Klasickou psychoanalýzou jsou vykládány sny, které mají podobnou strukturu jako spontánně vytvářené obrazy, jež jsou považovány za odraz psychických procesů v naší mysli. Arteterapie se pohybuje mezi dvěma póly – jedním je výtvarná výchova jako terapie a druhým výtvarná výchova jako tvořivá činnost. Vždy se však snaží o rozvoj vizuální tvořivosti.

Samotný proces tvoření (např. jemná hra s tvarem při vyjádření určitého pocitu nebo inspirace barvou a liniemi) pomáhá růstu osobnosti. Výtvarná činnost je pro člověka přirozená; každý člověk, ať nadaný či postižený, je schopen tvořit smysluplná výtvarná díla. Spontánní výtvarná tvorba obohacuje tvořivost, podporuje sebeuzdravující procesy; může nám pomoci porozumět tomu, že je v našich silách změnit sebe sama, naše vztahy a prostředí, ve kterém žijeme. Pro malbu a kreslení je charakteristický pohyb, ten podněcuje smysly a vyvolává vizuální, citové a někdy i duchovní prožitky. Právě charakter čar a barev zprostředkovávají sdělení. Při spontánní tvorbě je samotný začátek, průběh i její výsledek velkou neznámou. Čmáranice nevýraznými barvami se může rozvinout v emotivní barevnou kompozici. První odvážný krok podnítí chuť k dalšímu experimentování. Prostřednictvím výtvarné tvorby je také možno posilovat skupinové ideály a neverbálně zprostředkovávat myšlenky, pocity a vjemy, které jsou pro některé jedince příliš složité.

Nejčastější výtvarná témata a jejich využití

– Ledová královna symbolizuje studenost a mrazivost, ukazuje jak špatná je “špatná” matka

– Červená Karkulka se týká ontogenetického vývoje osobnosti a jejího pohlavního dozrávání. Jedná se o probuzení plodivé schopnosti ženy na sklonku puberty (symbolika červené barvy – krev, menses) a vlk (symbol muže) znázorňující rizika intimního vztahu

– Adam a Eva, toto téma je zobrazením našeho obecného vztahu k opačnému pohlaví, za vzor slouží partnerský vztah našich rodičů, dominantní vzorce chování v něm, vztahové rozdělení rolí, ale také strategií chování k partnerovi

– Autoportrét vystihuje vnitřní obraz sebe sama, který je možno porovnat se skutečným obličejem a chováním

Některé výtvarně-psychologické zákonitosti

– U závislých na drogách jsou na výtvarných dílech často zvýrazněny řasy a oči, které jsou převážně vytřeštěné.Obsahově se objevuje často symbolika zla ďábla, krev, násilí, řetězy, mříže, někdy probodnuta srdce, spirály nejrůznější velikosti, tvaru, barvy symbolika smutku, prázdná klec nebo akvárium, plačící oko, rozbořená stavba, zvadlé květiny , čtvrtka rozdělená na dvě poloviny s různými drogovými symboly v jedné časti a se symbolikou “zdraví, štěstí a spokojenosti” (idealizace) na druhé polovině. U závislých na drogách je barevnost převážně studená, používají kombinace modré, zelené, černé a hnědé. Další oblíbenou barevnou kombinací, kterou často používají ve svých kresbách je bílá s černou. Bílá je nepestrou barvou, která zahrnuje celé spektrum, je barvou světla, čistoty, je symbolem narození i pohřbů, je barvou nedosažitelnosti, ale i nerozlišenosti; černá (doplňková k bílé), bývá znamením absolutna, plnosti života, absolutního nedostatku, neohraničenost, propast, temnotu, chaos, smrt živého

– Lidé, kteří mají neustálý strach dost často na kresbě gumují.

– U deprimovaných dětí se často vyskytuje střídání bílých a černých pravidelných ploch, zde lze hovořit o konstruované “černo-bílosti”

Tak vezměte pastelky a papír a zkuste zjistit, jak moc jste psychicky v pohodě. A pokud nedojdete k žádnému závěru, nevadí. Aspoň jste si pořádně odpočinuli od učení a vyblbli se.