Jsem maminka nevidomé čtyřleté holčičky jménem Karolínka. Chtěla bych Vám ze srdce

poděkovat za Váš čas a práci, kterou jste věnovali pro zrakově postižené na tak

Jsem moc pyšná na to, že tolika mladým lidem nejsou lhostejní. My s Karolínkou se taky snažíme přispět něčím k pochopení našich kamarádů \„jaké je to nevidět\“. Chodíme ještě se dvěma nevidomými dvacetiletými kluky po školách a školkách s malým programem – předvádíme práci vodícího psa, orientace v prostoru s holí a taky způsoby výuky malých dětí – prezentujeme na Karolínce. Má to úspěch a máme celkem dost kamarádů. Děti totiž jsou podle mne ti. kteří v budoucnu budou nejlépe chápat, že nevidomý dokáže spoustu věcí, ale někdy potřebuje také pomoci, aby mohl být v něčem prospěšný třeba i druhým lidem.

Ztráta zraku není konec světa. O tom mně přesvedčili právě mí mladí přátelé, kteří s Karolínkou a se mnou na přednášky chodí. Pomohli mi překonat deprese a zbytečnou lítost nas handicapem mé dcery a za to jim moc děkuji.

Také mne až dojímá, že se tolik lidí snaží jakkoliv pomoci.
DÍKY VÁM.

Kahunová Lenka, Česká Ves u Jese