Moji milí,
poslední dobou tak nějak přemýšlím. Ano, o Vás, pánové! Nemůžu si pomoct, ale stále dokola si kladu otázku: Co vlastně od nás, příslušnic něžnějšího pohlaví, očekáváte? Čím vás můžeme oslnit? Jak vlastně na vás?
Dá se snad přiblížit nějakému danému ideálu? Pokud ano, ráda bych, prosím, byla první, které bude tato skutečnost svěřena a já slibuji(!!), že budu toto tajemství dále šířit po světě a garantuji vám chlapi, že nebude na světě šťastnějších, poněvadž každý může mít tu svou jedinou, úžasnou a nenahraditelnou po svém boku.

Na oplátku bych na vás měla malinkatou prosbičku. Mohli byste mi za mé bohulibé misionářství ( rozumějte, najdu vám baby) svěřit malé tajemství?
Kde se vy charismatičtí, inteligentní, cílevědomí, soběstační, něžní, tolerantní, romantičtí, věrní, vtipní, spolehliví princové na bílém koni sakra schováváte?! Já vím, že jste, ale kde?

Věřte mi, já se rozhlížím, ale čím to, že o mě projevují zájem jen samí patologičtí blbové?? Jak si to vlastně představujete, žít zalezlí v norách? Myslím, že nejen mne by zajímalo, proč se neukážete? Copak vás to baví být sami, když po světě běhají miliony úžasných stvoření?!

Myslím, že ne, a něco vám svěřím – pomalounku mi začíná docházet trpělivost. Je to, co vás tak přitahuje, silikonový výstřih, dlouhá blond hříva, solárkové bříško, stylisty pečlivě volený outfit, bezchybný make-up a střídmý intelekt? Nebo vás snad dostaneme, pokud budeme své, jedinečné, okouzlující, lehce koketní, chytré, dobrodružné.. tak nějak JINÉ (bože, prosím, pokud doopravdy existuješ, ať to není první varianta!!)?

Tímto dopisem vás tedy vyzývám: Mužští, nebuďte přehnaně skromní a už se konečně ukažte! Budete vítanou změnou!

Těším se na vaši odpověď, s upřímným pozdravem
Vaše BaBetka