Jistě mi dáte za pravdu, že názory lidí na naší škole, co se Studentské rady týče, jsou velmi rozmanité, rozporuplné a někdy rozpačité. (Už žádné další slovo na roz- přísahám.) Pominu-li přiboudlíky nemající nikdy na nic svůj vlastní názor a mávající nad vším rukou, v zásadě bysme mohli najít tři názorové skupiny. První a asi největší skupina – skeptici – může tvrdit, že Rada nám nikdy na nic nebyla a nebude a do Rady patří tak odstrčené skupiny lidi, jako jsou inteligenti, šprti nebo zkrátka ti, co nemají odpoledne co dělat.
Někde taktéž hluboko u dna se pohybuje pár posledních lidí, pro něž byl pojem Studentská rada jen důvod k všelijakým primitivním a sarkastickým posměškům a úšklebkům.

Rád bych si myslel, že tohohle bahna jsme se už dávno zbavili a nikdo takový mezi náma není. Bohužel realita je jiná a nejednou nás může některý z výše zmíněných postojů zaskočit u lidí, u kterých bysme to nikdy nečekali, například i u našich kantorů. Mě osobně například zaráží, že sami třídní profesoři povětšinou nejeví nejmenší zájem, jestli jejich třída má svého zástupce. Na druhou stranu by tohle měl být zájem hlavně studentů.
Objektivně vzato, je to zčásti i vina nepříliš dobrého \„image\“ naší Rady. Přiznejme si, že zástupci tříd mají velmi nevděčnou úlohu. Je to snad už osud české politiky. Pokud je všechno takříkajíc v normě, není důvod si jich nějak všímat nebo se dokonce zajímat o to, co se v Radě děje. Jakmile ale ve třídě vzplanutím kolektivního myšlení (psychózy) vyvstane nějaký spásný nápad jak to či ono zlepšit nebo napravit, najednou je zde náš zástupce třídy, který je tak strašně blbý, že ho to už dávno nenapadlo, na co ho tam vlastně máme, to už tam mohl být raději kdokoliv jiný!

A když Rada chtěla něco po třídách – například vybrat film? Nikdo nebyl schopen se nijak přičinit a pomoci svým zástupcům něco kloudného vymyslet a tak nezbylo než se spokojit s ironickým výsledkem – film Holky to chtěj taky prostě u vedení projít nemůže. (To nemluvím o fiasku spásného návrhu – film Shrek neprošel, protože někdo vedení hned na prvním místě sdělil, že se jedná o kreslený film.)

Ne, nezapomněl jsem, ještě zbývají dvě \„skupiny\“ lidí. Ta druhá? Pro Radu by něco snad udělala, ale pod nátlakem většiny je ve vlastním zájmu raději ticho. No a ti ze třetí skupiny jsou obvykle zástupci tříd pravidelně se zúčastňující všech zasedání. Popravdě ti se dají zatím spočítat na prstech jedné ruky.

Co říci závěrem? Pár týdnů po začátku roku 2003 se vykrystalizuje celá situace a ukáže se, jestli o Radu má ještě někdo zájem, jestli může pokračovat v činnosti. Rozhodně by byla škoda, kdybysme těch pár jedinců, co se pro nás snaží pořád něco dělet, nepodpořili. Rada tu není kvůli nim, je tu kvůli nám a ač nás zátím žádný kámen v botě netlačí, nikdy nevíme, kdy se nám můžou její pravomoce hodit. Proto by bylo více než rozumné ji udržet v plynulém chodu a neopovrhovat tím štěstím, že nám vedení umožnilo její vznik a existenci s těmi právy a povinnostmi, jaké si postupně ustanovila.