Prosinec je měsícem tradic. Tradičně se v tomto měsíci slaví Vánoce (ano, já vím, překvapivé zjištění), tradičně se ke konci měsíce tak polovina lidstva dostane do podnapilého stavu (taktéž zcela překvapivé zjištění, že ano?), tradične na začátku prosince začíná pořádně sněžit. Inu, co naplat, letos na počátku měsíce sněžit nezačalo a loni pořádně sněžilo už v listopadu. Možná bychom tak měli popřemýšlet o tom, jestli má cenu tady vůbec prohlašovat, že zrovna „toto“ je tradiční, já vím. (A ano, vím, že pořád říkám, že já vím :-) …)
O některých takzvaně tradičních věcech by se tedy, jak jsem již naznačil, dalo vcelku s úspěchem pochybovat. O jedné však nikoli. Tou je Mikulášský turnaj v odbíjené.

Před pár dny proběhl jeho šestý ročník, a to již je – dá se říci – na poměry normálního gymnázia docela tradice. A jestli ne, tak alespoň její velmi slibný začátek. A i tento ročník dopadl, nebojím se napsat, skvěle.

Původní termín turnaje byl plánován na sobotu 9.12., avšak po prosbách studentů, kteří by v tento den nemohli hrát, se našel náhradní termín. Středa, čtvrtek a pátek, 6.-8.12.2006. Ten­tokráte již turnaj nebyl místo vyučování jako v letech předchozích, ale i přesto byly účast a nadšení úctyhodné. A úroveň samotného volejbalu taktéž. (Velkou zásluhu na tom má i vstřícný postoj vedení školy k aktivitám nás studentů a pak především aktivní a ochotní profesoři, vedoucí dvakrát týdně volejbalové tréninky – jak pro pokročilé hráče, tak pro začátečníky. Můžu říci, že právě díky tomuto se u nás na gymplu podařilo „vychovat“ nejednoho kvalitního a do hry nadšeného volejbalistu. Velmi, a myslím, že nejenom za sebe, děkuju.)
Úctyhodný byl taktéž počet zúčasněných družstev – osm studentských a jeden profesorský.

V pondělí 27.11. proběhlo losování družstev do dvou skupin (V Áčku bylo týmů pět, v Béčku čtyři). Z každé postoupily dva týmy. Ve skupinách hrál každý s každým. Na jeden zápas bylo vyhrazeno vždy dvacet minut čistého času, takže se obyčejně stihl zahrát první set a druhý set vyhrál prostě ten, kdo zrovna vedl. Možná ne úplně spravedlivé, ale jinak to z časových důvodů udělat nešlo.

Skupina A se hrála ve středu. V několika zápasech se utkaly Mamina a její tygři (kapitán Chytra), Sklenáři (kapitán Jelínková), Lahvová šestka (kapitán Lančová), Drings cats (kapitán Lišoková) a No name (kapitán Divišová; pozn.: profesorský tým). Dle očekávání postoupili profesoři (za stavu 8:0 na sety!), druhá skončila Lahvová šestka (5:3 na sety), třetí Drings Cats (4:4… tj. bylo to docela těsné), čtvrtí Sklenáři. Poslední místo připadlo Mamině a jejím tygrům, kteří celou soutěž pojali tak trochu jako recesi. :-)

Čtvrtek patřil skupině B. A čtyřem týmům, přesněji 2.A (kapitán Rohová), 4.B (kapitán Mynář), Pouliční směsce (kapitán Podlesný) a SMILES (kapitán Ščotka). SMILES měli dokonce i týmové dresy – bílé trička, vepředu nějakého smajlíka a vzadu každý jedno písmeno z názvu týmu, kolem toho podpisy od ostatních a podobně. Vypadalo to opravdu skvěle. (Ano, uznávám, postoj nezaujatého nezávislého novináře mi příliš nejde :-) …) Vítězem skupiny B se stal tým úsměvů, tedy SMILES (beze ztráty setu). Jako druzí bezkonkurenčně postoupili volejbalisti ze 4.B.

Ve finálové skupině hrál opět každý s každým, avšak tentokráte již ne pouze dvacet minut, ale na dva úplné sety do pětadvaceti. V prvním zápase se utkal tým profesorů se 4.B; profesoři prohráli 19:25 a 21:25. V druhém zápase SMILES rozstříleli Lahvovou šestku 25:11 a 25:16. Lahvová šestka podlehla i profesorům dvakrát 19:25. A neuspěla taktéž ani proti 4.B, zápas skončil 21:25 a 19:25. Přesto však odvedli perfektní výkon a nebojím se říci, že příští rok, po odchodu současné elity, mají velkou šanci na vítězství právě oni. Předposledním zápasem se stalo utkání mezi SMILES a 4.B, které bylo mnohými označováno za předčasné finále. A vskutku, vypadalo to tak. Skvělá prudká podání, výborná poziční hra, báječné smeče (Miky, Mariáne, Figi… všechna čest.) a kvalitní bloky. Smeč, záchrana míče, náhra, smeč, blok, přihrávka, náhra, smeč, opět nějaká zázračná rybička… a tak snad půlhodinu vkuse. Bez přehánění: nejvyrovnanější, nejnapínavější a nejlepší zápas turnaje. (Skromná vsuvka autora: A nejspíše i nejlepší zápas, co jsem kdy hrál. Díky.) První set vyhrála 4.B 25:22, druhý set získaly „úsměvy“ poměrem 25:20. Zápas tak o dva body vyhráli SMILES. Přesto však konečná výsledná listina byla jiná. Hrál se totiž ještě poslední zápas – SMILES proti profesorům. V prvním setě byli profesoři doslova rozdrceni za stavu 25:16. V druhém však – snad i díky nebývalé podpoře 4.B a jejich fanoušků – profesoři těsně vyhráli 25:23.
Na první místo se tak posunula 4.B. Druzí skončili SMILES. Třetí pak profesoři, kteří se ale své ceny (pár prázdných a pár propagačních cd disků, nějaké ovoce, nějaké pití (nealko ;-) ..), oplatky a další pochutiny…) vzdali ve prospěch Lahvové šestky. Pěkné gesto zasluhující uznání. :-)

Závěrem bych rád poděkoval SRPŠ za poskytnutí finančního příspěvku, vedení školy za organizaci turnaje, divákům za podporu a hráčům samotným za kvalitní a ve většině případů i fér hru. Díky za tři příjemně strávené odpoledne (a jednu méně příjemně strávenou noc, ve které právě teď tohle sepisuju :-) …).

Nakonec (ano, nebojte, už fakt budu každou chvílí končit) bych ještě rád tomuto školnímu turnaji popřál hodně úspěchů a aby se jednou skutečně stal neodmyslitelnou předvánoční tradicí našeho gymnázia. Doufám, že i nadále si uchová svou nynější velmi kvalitní úroveň a že i nadále bude studenty zajímat a zpříjemňovat jim bytí na naší škole.

Inu, co říci závěrem?
Snad jen: Sportu zdar, voleji zvláště! :-)