Jsi trochu nervózní, ale snažíš se s obavami bojovat. Vcelku se ti to i daří. Maturitu přece zvládli i jiní, říkáš si. Uklidňuješ se, jsi v pohodě.
Zvoní mobil. Zvedáš jej, volá spolužák. Vyděšeným hlasem zmateně povídá něco o tom, že se obsah a průběh maturitní zkoušky budou měnit. Den před samotnou maturitou? Nesmysl, usmíváš se. Asi to psychicky nezvládl, chudák.
Za pár minut volá kamarádka – opět tvrdí to, co spolužák před chvílí. Ale no tak lidi, opakovaný vtip přece není vtipem!
Když však po několika dalších sekundách volá i sousedící z lavice, začíná ti docházet, že něco v pořádku nebude.
Ale však přece nemůžou radikálně změnit obsah a průběh maturitních zkoušek ze dne na den! Nemůžou nám přece po čtyřech (šesti, osmi) letech studia jenom tak říci: „Poslyšte, zapomeňte na to, co bylo – teď je všechno jinak.“
Nemůžou?! Nebuďte bláhoví – můžou. Stačí jeden zákon.

Voláš známým, spolužákům, kamarádům. Snažíš se zjistit, jak to tedy vlastně všechno následujícího dne bude. Ta tvrdí to, ten to, někdo jiný zase něco zcela jiného… Někdo tě uklidňuje, že se obávat nemusíš, že pro tyhle maturanty to ještě určitě platit nebude, někdo jiný tvrdí, že to všechno je jenom mýtus, že zákony ještě nevešly v platnost, další člověk tvrdí, že během jednoho dne přece nemůžou stihnout všechno změnit a že to tak tedy určitě nebude… vůbec nevíš na čem jsi.
Pátráš po informacích. Dozvídáš se, jak by nová maturita měla zhruba vypadat. Sháníš detailnější informace – nejsou. Nejsou? Jak nejsou? No, prostě nejsou. Webové stránky s detailnějšími informacemi se teprve připravují, stejně jako některé další detaily nových státních maturit. Nechápeš.
Přece nemůžou spustit projekt, který není zcela dokončen; přece nemůžou spustit něco, u čehož existují reálné pochybnosti, zda všechno bude fungovat tak, jak má. Nemůžou si přece jenom tak zahrávat s osudem tisíců maturantů, táhne ti myslí. Po několika vyčerpávajících hodinách usínáš. Těžko říci jaký bude následující den…

V několika větách výše jsem popsal zdánlivě obyčejný večer… Ano, příběh za vlasy přitažený. Avšak, zamysleme se – je skutečně přitažený až tak zcela, anebo je to taktéž představa pouze zdánlivá?

Státní maturity platí pro maturanty školního roku 2007/2008. Že to ještě není jisté? Jak „není jisté“? Je to jisté. To, že kdekdo společnost (mnohdy neúmyslně a v dobré víře) mystifikuje, je věc jedna, věc druhá je však to, že zákon je prostě schválen a že pokud se nic nezmění, tak Státní maturity prostě platí. Ptám se vás – víte jak budou nové Státní maturity vypadat? Kdo z vás může tvrdit, že o nich ví hodně? Kolik z nás může tvrdit, že se dostala do styku s informacemi, jak by to vlastně všechno mělo vypadat? Kdo z vás  – co do této záležitosti jakž takž vidíte – si myslí, že je všechno dostatečně připraveno, kdo z vás věří, že věci kolem Státní maturity jsou zvládnuté bez problémů? A naopak, kdo z vás věří tomu, že Státní maturity nejsou připraveny zcela? Položme si otázku, zda je – z principu – fér, aby se nové maturitní zkoušky týkaly někoho, kdo se o celé věci dozvídá až pár měsíců předem, navíc se spoustou polopravd a nejasností. Zamysleme se, zda je fér, aby se nová podoba maturitních zkoušek týkala současných studentů středních škol. Ptejme se, zda je dobře, že je spuštěno něco, i přestože to dle všeho není připraveno úplně, ptejme se, zda je dobře, že se podmínky mění uprostřed studia…

Představte si fotbalové utkání. Představte si, že jste hráčem jednoho z týmů a po několik měsíců před zápasem jste na každém tréningu poctivě cvičili svou fotbalovou dovednost. A nyní si představte, že vám rozhodčí na začátku zápasu řeknou, že máte hrát rukama…

P.S.: Redakce Saturnu se hodlá tématem Státních maturit zabývat. V následujích dnech se vám pokusíme přinést i další články reagující na toto téma. Mimo jiné aktuálně připravujeme článek o tom, jak by nové Státní maturity měly dle zákona vypadat.