Scotfi, 19. dubna 2007 | Pel-Mel
Virginia Tech. United States of America. 4/16/2007.
Nepochybuji, že víte, co se před třemi dny stalo. Přesto ty události připomenu…
<img src=\„http://saturn.xf.cz/obrazky/VTL.jpg\“
title=\„Virginia Tech\“ class=\„vlevo\“> 16.duben 2007 se
(nejenom) do dějin USA zapsal rudým písmem smáčeným slzami.
Ve Virginském polytechnickém instututu a státní univerzitě (<a
href=\„http://www.vt.edu\“ title=\„Virginia Tech\“>Virginia Tech)
se střílelo. První výstřely zazněly v 7:15 místního času v jedné
z budov tamějších kolejí. Tehdy pravděpodobně zemřela první oběť.
O dvě hodiny později se střelba opakovala na opačném konci univerzitního
areálu – v Norris Hall, kde vrah zastřelil další studenty a profesory.
Střelcem byl <a
href=\„http://en.wikipedia.org/wiki/Cho_Seung-hui\“ title=\„Cho
Seung-Hui – anglicky\“>Čo Sung-Hü, třiadvacetiletý student
z Jižní Koree, který na univerzitě studoval angličtinu a a anglickou
literaturu. Mezi první střelbou na koleji a druhou v Norris Hall odeslal do
studia televizní stanice NBC zásilku s „video poselstvím“. Jako motiv
svého činu uvádí stav americké společnosti, žádné bližší příklady
však neuvádí.
<img src=\„http://saturn.xf.cz/obrazky/CSH1.jpg\“ title=\„Čo Sung-Hü na videonahrávce, kterou poslal NBC\“ class=\„vlevo\“>„Podle NBC obsahovala zásilka nesourodý a často nesouvislý video-manifest o 1800 slovech a 43 fotografií. Na 11 z nich je zachycen sám střelec se zbraněmi v rukou mířícími na kameru, na sobě khaki vestu ve vojenském stylu, černé palčáky, černé triko, batoh a černou baseballovou čepici obrácenou dozadu. Na některých fotografiích se virginský střelec usmívá, na jiných se mračí nebo vzteká.“ (ČTK)
Dříve než stačily ozbrojené složky zasáhnout, střelec spáchal sebevraždu. Po jeho činu zůstalo 32 mrtvých. 29 lidí bylo zraněno, mnozí z nich velmi těžce. Žádná z obětí v těle (dle vyjádření médií) neměla méně než tři střelné rány…
Jedná se o druhý největší masakr v historii USA. (Prvním je masakr z května 1927, kdy po odpálení školy dynamitem zemřelo 45 dětí. (<a href=\„http://freepages.history.rootsweb.com/~bauerle/disaster.htm\“ title=\„Bath School Disaster – anglicky\“>Zdroj))
V současné době jsou v USA stále všichni otřeseni, kondolence přicházejí z celého světa. Americkými univerzitami se nese: „Today, we are all Hokies“ na znamení soucitu a jednoty. Guvernér Virgínie Timothy M. Kaine prohlásil pátek 20.dubna dnem státního smutku.
<img src=\„http://saturn.xf.cz/obrazky/CSH2.jpg\“ title=\„Čo
Sung-Hü\“ class=\„vlevo\“> --------------------
Odkazy:
Výroky šíleného střelce – ČTK
<a href=\„http://www.youtube.com/watch?v=Dz6C_iW77Qc\“
title=\„Video from Youtube\“>Jedno z videí tehdejší situace
<a
href=\„http://newsbloggers.aol.com/2007/04/17/cho-seung-huis-plays/\“
title=\„Cho Seung-Hui´s plays – English page\“>Čo Sung-Hüovy
literární schopnosti
<a
href=\„http://tykvon.blogy.novinky.cz/0704/richard-mcbeef-hra-kterou-napsal-vrah-32-lidi\“
title=\„Překlad Richard McBeef play\“>Překlad jedné z Čo
Sung-Hüových „her“
--------------------
Víte, když se o tom masakru dozvěděl poprvé, zatřáslo to se mnou
jenom trochu; dějou se přece i horší věci na světě. Řekl jsem si:
„Ach, škoda těch životů. Ale nač to více řešit, v Americe už na to
musí být zvyklí.“ A více už jsem se tím nezabýval. Až s odstupem
času mi došlo, že i přestože je to jenom 32 životů (což je počet
lidí, kteří třeba v Íráku při atentátech, vraždách a podobně
umírá každý den..), tak že je to skutečně velká tragédie. Ti studenti
(a profesoři) byli bezostyšně popraveni, bez možnosti se bránit.
Šílencem, který prostě jenom tak šel a střílel po všem, co se mu
dostalo pod ruku.
Bez lítosti. Nevinné lidi, kteří za nic nemohli. Stejně tak se to mohlo
stát kdekoli na světě…
Věnujme jejich smutné, zbytečné smrti i jejich <a
href=\„http://cs.wikipedia.org/wiki/Liviu_Librescu\“ title=\„Liviu
Librescu – Profesor, který umřel za záchranu života svých
studentů\“>hrdinství tichou vzpomínku, prosím… Se smutkem v srdci
přeji pozůstalým hodně síly…
„We will continue to invent the future through our blood and tears and
through all our sadness… We are the Hokies…“
– Nikki Giovanni, University Distinguished Professor, poet,
activist
Původní engine: Jan Raszyk; Webmaster: Michal Wiglasz;
© 2002 — 2009: Všechna práva vyhrazena, šíření veškerého obsahu bez souhlasu redakce zakázáno.