Anglie je prostě jiná. Není to jen o tom, že se jezdí vlevo nebo se váží v librách. Je to země odlišná hlavně svou atmosférou. Poznáte to, obzvlášť když strávíte 22 hodin v autobuse. Česká republika, Německo, Belgie, Francie. Všude to je v podstatě stejné. Ale už když připlouváte do doverského přístavu, nemůžou vás nezaujmout útesy jako z filmů Rosamundy Pilcher, na nich nalepené malinké anglické domečky, o nichž nutno říct, že s těmi kontinentálními mají společný leda účel. Paneláky jsou sporadickou záležitostí, okolí je upravené a anglický trávník není jen pouhá legenda, ale samozřejmost. Poprvé v životě jsem tady viděla parkoviště pro kola, jezdí na nich asi opravdu všichni a všude. U nás jsou takové ty novější Peugeoty a Citroeny a Fordy Focusy něčím lepším, v Anglii jde o běžné auto, nablýskané Mercedesy a sporťáky není problém potkat. Vlastně nám dalo zabrat zahlídnout starší auto. Až na Beanovského Minicoopera. Jenže kdo z vás by nechtěl takové vozítko? A kvalitní auta jezdí po kvalitních cestách. S jistotou se dá říct, že i se zavázanýma očima, díky našim dálnicím, poznáte, že jste v Česku. A při návratu je rozdíl obzvlášť poznat.

A Angličané? Příjemní, ochotní, vkusně oblečení. Móda vůbec bude jejich silnou stránkou. Nepotkáte dva lidi ve stejném tričku, každý má svůj styl a známá anglická konzervativnost vcelku nedostává šanci. Jejich snaha mluvit s vámi pomalu, zájem odkud jste a jak se vám Anglie líbí, sice může působit trochu nedůvěryhodně ( rozumějte: sice se ptám, ale je mi to jedno), ale je to pořád lepší než naše české: dejte mi pokoj. Jejich přístup k zákazníkům je solidní, nikde jsem neměla pocit, že otravuju, když se ptám, kolik co stojí, nebo že si chci vůbec něco koupit. V tomhle směru se máme my hodně co učit.

Na první pohled a týden pobytu se tato ostrovní země může zdát úžasným místem. Jenže záleží na tom, jak rychle se vám přejí. Sympatické domky přestanete vnímat, neustálé „sorry“ za všechno začne lézt krkem, sezení na trávě v parku se dá užít taky jen občas. Možná se časem ukáže, že jste pro všechny přeci jen nějaký přistěhovalec z východu. Těch má Británie mimochodem opravdu hodně. Indové, Arabové, Japonci. V Coventry jsem měla dojem, že snad ani nejsem v Evropě. Když jsme večer chtěli zajít do klasického english pubu na cocacolu, chtěli po nás občanku. Jen na to, abychom vůbec mohli být v devět večer v hospodě! To si člověk ještě rád vzpomene na zlatou českou kotlinu. V Londýně byl znát jejich strach z terorismu a hradní stráž s kulomety v ruce nevypadala, že by se pro jejich použití dvakrát rozmýšlela.

Přesto je Anglie krásná. Možná pro to své lpění na tradicích. Tradicích, které ji odlišují od kontinentu. Uchovává si svůj ráz a to je to, co vás na ní zaujme. Oni to všechno nedělají pro zábavu turistům, oni to dělají, protože chtějí. Mám ten dojem. A proto si myslím, že největší blbostí by bylo, vzít jim volant na pravé straně. To asi jakoby nám někdo vzal pivo a svíčkovou.