Jistě vás buď učil, nebo jste o něm alespoň slyšeli. „Gentleman, který nikdy nespěchal“ – pan Jaromír Strakoš. Teď je pryč (odešel do důchodu) a spoustu věcí se tím změnila. Hlavně propukla panika v řadách vyšších ročníku, všichni začali přemýšlet, co asi bude, když neznají ani základy. A naším ústavem (nebo alespoň tou frankofonní částí) začaly hýbat zprávy o jeho nástupci.

Do éteru byla vypuštěna spousta dezinformací, že je to studentka hned po škole, že studovala u pana Strakoše a že snad i hodlá probírat všechnu látku znova od začátku… Jak jsem se už stačil na vlastní kůži přesvědčit, zhola nic není pravda. Je sice mladá, ale ze školy rozhodně nevyšla. Na našem Gymnáziu nestudovala a nemá ani tuchy, jak to tady chodí. Dokonce si naivně myslela, že my francouzštináři, jsme měli sešit! A to rozhodně neměli. Teď máme sešity čtyři: jeden školní sešit, domácí, další na písemky a konečně poslední na slovíčka. „Pořiďte si euro obaly na ofocené materiály“. Pane profesore Strakoši, co to jsou ofocené materiály? Testy, písemky, zkoušení, práce s textem. Kde je náš jeden billan za pololetí a to navíc s otázkami zadanými dopředu?… No, nebudu vás už raději déle trápit vypisováním změn, které nás potkaly. Tohle zrychlení z nuly na sto není rozhodně nikomu z nás moc příjemné, ale každý si zvykne… Co nám zbývá?

Pan Strakoš nás toho opravdu moc nenaučil, ale položme si otázku, byla to skutečně jeho chyba? Možná jenom moc spoléhal na studenty a jejich píli. Jeho metoda „Dám ti recept, nauč se sám, prověřovat to nehodlám“ byla určitě moderní, ale narazila na naši lenost. Nekalkuloval s tím, že se jako „náctiletá“ individua raději bavíme, než sedíme doma nad francouzštinou… Učil tak 36 let a nevšiml si zbytečnosti onoho počínaní. Také nám mnohem raději než látku vykládal zážitky z Francie a svého života obecně. Ale i přes to všechno je on, jeho charisma a jeho životní filozofie něco, na co se nezapomíná. Buď jste ho nenáviděli nebo milovali, takový byl on, náš „monsieur professeur Strakoš“.