Vesměs každý (nehleďme na dobu) říká, že mladší generace je čím dál tím víc drzejší. „Tohle bych si dřív vůbec nedovolil, “ nebo: „Co si ti smradi teď dovolují, to je hrůza,“ a nebo ještě: „Nemají trochu úcty…“ a blabla, takto bych mohla pokračovat od nevidím do nevidím. Nechci být za konzervu, ale co se děje nejen na našem gymplu, už je příliš.

Představte si, že jste maturant(ka), nemáte času nazbyt, spěcháte a nutně si potřebujete zjistit jedinou informaci, řekněme že třeba zrovna na netu v knihovně. Slušně požádáte výrostka, aby vám na moment uvolnil PC. Nejprve dělá, že neslyší. Po zaklepání na rameno řekne, že ne a to takovým způsobem, že se zastydíte za něj a div vás nepošle někam. Nakonec si ten údaj stejně nenajdete, protože paření všemožných (některých velmi stupidních) her je důležitější.

Dále mi prosím vysvětlete, co je to za logiku – dávat ty nejmladší na jedno patro s nejstaršími? Kdo tohle vymyslel, tak to byl opravdu inteligent nejvyššího kalibru. Zkuste si o přestávce v klidu dojít na toaletu eventuálně pro kafe do bufetu. Jste šťastnými lidmi, pokud vás cestou tam a nedej bože cestou zpátky, kdy nesete horkou kávu, nesejme dav řvoucích (dejme tomu) sekundánů. Kamarádka se mě jednou zeptala: „Už jsi měla primána v břichu?“ „Ne, naštěstí,“ odpověděla jsem jí popravdě. „Vážně skvělý pocit,“ odvětila mi s ironickým náznakem. A seřvat je nemůžete, náhodou by si stěžovali na šikanu.

Povězte mi, na co jsou nebo lépe – kde jsou učitelské dozory, když se toto děje? Ví bůh… Jejich drzost (tedy mrňousů) nezná hranic. Stalo se to počátkem letošního školního roku, kdy nám dva smradi (odpusťte, ale výstižněji to napsat nejde) vběhli do třídy a bez jakýchkoli skurpulí hráli na honěnou mezi lavicemi. Po chvilince zase vyběhli z místnosti a mnozí se marně domnívali, že bude klid. Za pár minut byli u nás znova.

V každé době jsou děcka drzá (a já jsem čím dál drzejší, že paní profesorko Čermáková :-P), rozverná a puberta s nimi valí tzv. od štusu ku štusu. Netvrdím, že ne. A bude to čím dál horší, protože naše doba je velmi uspěchaná, rodiče nemají čas na výchovu svých ratolestí. Myslí si totiž, že když zmáčknou čudlík u telky, nalezli dítěti tu nejlepší chůvu, která jejich potomky naučí všemu nutnému pro život. Ale chyba lávky. Slušnému vychování je nenaučí.

Doufám, že časem nejenom ti haranti přijdou na to, že chovat se slušně, mít respekt a úctu ke starším, není nic složitého.