Kamkoli se podíváme, vidíme motiv Vánoc. Ovšem často místo na našeho Ježíška hledíme na jistého rudě oděného, pupkatého dědu s Coca Colou v ruce, červenými tvářemi a celkově výrazem, jakoby mu tu láhev pouze naaranžovali, neboť předtím tam jistě musel mít něco mnohem ostřejšího. Tento bláznivý „ho-ho-ho“ dědeček se pomalu vecpává do našich domovů a vytlačuje malé nevinné dítě!

Přitom kdybychom se podívali blíže na princip slavení Vánoc, uvědomíme si spoustu zajímavých věcí.

Kupříkladu my máme svého Santu. Možná se bude někdo divit, ale Svatý Mikuláš a Santa (Nicolas) Claus jsou vlastně jednou a touž osobou, akorát v Americe a dalších zemích má zpoždění.

Na rozdíl od západu se česká tradice spíše snažila o jakousi rovnováhu. Proto našeho váženého světce doprovází anděl a čert, aby připomínali, že nic není tak červené růžové, jak se zdá.

Takže jako první argument k dokázání nesmyslnosti nahrazování Ježíška Santa Clausem podávám skutečnost, že nemusíme mít nic dvakrát. Ačkoli změnil image a ve snaze o to, abychom jej nepoznali, si nejspíše v Hollywoodu zařídil plastickou operaci, rozšafný dědoušek nemá nic, co by jej opravňovalo doslova se k nám vecpávat i podruhé.

Někdo by mohl říct, že Santa je fajn a taky proč by nemohl nosit dárky on, vždyť je to logičtější, než aby jej nosilo mimino.

Na toto pozor!

Z tohoto úhlu pohledu to určitě vypadá logičtěji, ale nesmíme zapomínat na podstatu vánočních svátků, které mají své kořeny v křesťanské víře.

Dnes již není tolik věřících a vlastně se ani není čemu divit, poněvadž se našlo tolik „důkazů“, jež tuto možnost vyvracejí a přestal se brát zřetel na to, co to může provést s lidmi; avšak odkaz, co nám byl zanechán, je poněkud kruté a sobecké převracet. Takovým tempem brzy lidé prohlásí Ježíška za nemoderního a nahradí jej starým dědkem, aby zas za pár století mohl někdo bádat a zjišťovat, že lidstvo zahodilo kus chytré myšlenky kvůli něčemu, co je snáze pochopitelné a pro hloupé salvy lépe stravitelnější.

Původní myšlenka Vánoc byla oslavou narození Ježíše Krista, který byl pro mnoho lidí spasitelem. Nejde ani tak o to, kdo to byl, jenže co nám po něm zůstalo a že to ovlivnilo lidi jako takové. Někoho dobře, jiného špatně. Každopádně věřilo se, že se mu nosily dary, přestože on sám, by mohl být považován za dar lidem.

Obdarovávání vlastně není tak, že by ty dárečky rozdával samotný Ježíšek, nýbrž, tak, že když někomu na Vánoce dáte dárek, je to gesto, které říká, že vám na dané osobě záleží, že ji máte rádi, že ta osoba sama je pro vás jako dar.

Ježíšek není štědrý dědoušek, co rozdává super drahé dárky úplně všem. Ježíšek je symbol toho, že si na vás někdo vzpomene tak, jak si vy sami vzpomenete na něj.

A tak se ptám, kde je větší logika? Ve staříkovi s vzezřením přitroublého hospodského nebo v symbolice, v níž je krásné to, že se lidé zastaví, vzpomenou si na sebe a navzájem si poděkují?