Podle písemných pramenů mohlo jeden z prvních pivních moků prozářit už slunce nad starou Mezopotámií. S nadsázkou by se dalo říct, že pivo je s námi odnepaměti. Staří Sumerové, obyvatelé úrodné oblasti mezi Eufratem a Tigridem, svůj oblíbený nápoj nazývali Kaš a zmiňují jej již v proslulém Eposu o Gilgamešovi. Nutno však podotknout, že pivo dnešních dní se od svého prapředchůdce v mnohém liší. Kvašení probíhalo kratší dobu, proto byl i obsah alkoholu nižší, navíc v něm plavaly různé nečistoty, kvůli kterým se pilo přes brčko. Takže ani tento způsob není žádnou novinkou:-). Ani chmel ještě nebyl znám, a proto se užívalo jiných způsobů, jak dosáhnout typické hořké chuti.
První výčepy jsou doloženy písemnými zápisy z 2.tisíciletí př.n.l a už, minimálně studentům prvního ročníku známý, Chamurabbiho zákoník ukládá, jak trestat šidivé hospodské. Holt podmíráky se oblibě netěšily nikdy. Navíc profese spojené s vařením piva se setkávaly s poměrně velkým společenským uznáním a sládkové si žili nad poměry. Kuriozní je existence bohyně opilců Ninkasy, která bděla nad těmi, kteří přebrali. A Ištar, bohyně lásky, proslavená svým sexuálním apetitem, prý zase v pití piva udržela krok i s těmi nejzdatnějšími muži.

Antika se nesla spíše ve znamení vína, severské národy si užívaly medoviny, i když některé její druhy byly chmelené. Jediní Germáni si piva velmi cenili a i Vikingové se při svých bujarých oslavách velmi rádi opíjeli právě pivním mokem. Ten byl touhle dobou velmi populární už i v našich končinách. Předpokládá se, že tento zvyk s sebou přinesl již Praotec Čech. Pivo se popíjelo spíše teplé a stále s nižším obsahem alkoholu než jaký máme dnes. V Evropě pivovarnictví dosáhlo rozmachu zejména díky mnichům, kteří se ve svých klášterech ve jménu Boha rádi a často opíjeli. A právě oni se začali zabývat pěstováním chmele, i když trvalo ještě dlouhou dobu než si tato rostlina našla své pevné postavení.

České pivovarnictví zaznamenalo prudký rozvoj ve 13.století, v době zakládání měst a várečné právo bylo jedno z výsostných městských privilegií. První přímá zmínka o vaření piva u nás však pochází už z roku 1088, z nadační listiny prvního českého krále Vratislava II. První pivovar, dá-li se tak nazvat, se objevil v roce 1295 v mecce českého piva, v Plzni. Prazdroj je zkrátka Prazdroj. Pěnivý mok se těšil velké oblibě a dokonce i pozornosti po stránce odborné, například Tadeáš Hájek z Hájku se ve svém díle zmiňuje jak o jeho výrobě, tak účincích. Přesto bylo pivo středověké ještě na hony vzdálené pivu současnému. Zpočátku se pro svou hustotu považovalo spíše za jídlo, taktéž se při přípravě různých pokrmů používalo a vařila si ho téměř každá žena doma na plotně ( což by nemuselo být špatné ani v dnešní době) a slad se vyráběl převážně z pšenice, kterou však poměrně rychle vytlačil ječmen a svou pozici si už zachoval. Až v 17.století se pilo to, co bychom mohli s přivřením obou očí, považovat za „naše“ pivo. Jeden ze zdrojů, z kterého čerpám informace pro tento článek uvádí pivo Prior (Plzeň), jako nejpodobnější staročeskému pivu. Otázkou zůstává, zda je to účel nebo jen liknavost při výrobě:-) To, že si Češi piva vždy nadmíru cenili, dokládá i vznik sladovnických cechů, které přísně kontrolovaly výrobu piva a zakládaly si na tom, aby sládek byl na slovo vzatý odborník. Už v té době proto byla naše piva známa svou kvalitou a popíjela se nejen v českých hospodách. Jedním ze způsobů jak jeho kvalitu kontrolovat, prý bylo rozlití piva na lavici, na kterou si sedli konšelé. Když po čase vstali, musela se s nimi lavice zvednout, pokud ne, bylo pivo příliš slabé:-). Za jakéhosi otce českého pivovarnictví můžeme pokládat Františka Ondřeje Poupě, který mimo jiné založil sladovnickou školu, zřejmě první svého druhu v Evropě, která vychovala sládky jak pro české, tak i zahraniční pivovary. Zlatý věk vaření piva u nás nastal v 19.století, kdy se přešlo na průmyslovou a zdokonalenou výrobu. Mimo jiné nabízela česká kotlina výborné podmínky pro pěstování ječmene i chmele a vysokoškolsky vzdělané odborníky. České pivo je tedy pojmem už dlouhou dobu a tento statut mu nesebrala ani éra komunismu, kdy byly všechny pivovary zestátněny a centrálně řízeny. Nejenže jsme dokázali zásobit socialistický trh, vyváželi jsme svůj mok i do západních zemí. Nebo jste snad už slyšeli o frontě na pivo? Pěnivý, chladivý, zlatavý mok nebo taky pivo je zkrátka symbolem našeho národa, je naším, možná trochu úsměvným, prvenstvím. Máme ho rádi tak, jak má být, hořké, chladivé, třpytící se a třeba se zelím! :-)

Vycíti-li naše redakce čtenářův zájem o toto informačně velmi bohaté a zajímavé téma, může slíbit pokračování v podobě dalších dílů jako výroba, prvenství, kuriozity atp.