Mgr. Jan Bajnar (zástupce ředitele)
matematika, fyzika
ženat

** Rozhovor se může v některých detailech lišit. **

První otázka se týká vašeho bydliště. Pokud vím, bydlíte v Bohumíně. Podle mě to není zrovna nejpříjemnější město. Jak se vám tam líbí?
Jak není příjemné?! To je nejpříjemnější město. Jestli znáte senátora Víchu, tak ten všude tvrdí a všichni ostatní bohumiňáci to taky tvrdí, že Bohumín je město,ve kterém stojí za to žít.

Ano, to se říká i o Karviné…
No, ale zase takový aquapark a to co tam máme my, penzion Ve věži, to vy nemáte, a proto je Karviná horší než Bohumín.

Jako profesor na mě v hodinách působíte spíš klidným dojmem, že se málokdy rozčilujete a někdy máte trefné až cynické poznámky. Je to nějaký váš způsob, jak si udržet nadhled a neztratit ve škole nervy?
Já to mám zakázané od lékaře, rozčilovat se. A nerad na studenty křičím. Raději to polknu a vydusím to v sobě. Možná někdy jsem až přehnaně protivný, že zesměšňuju, ale nemyslím to zle a nedělám to ve špatném úmyslu.

Jaký jste byl student? Jaký byl váš vztah ke škole?
Kladný. Student jsem byl výborný.

Měl jste jenom vyznamenání?
Určitě. Ale na začátku studia jsem dostal trojku z matematiky a musel jsem chodit na doučování k bývalému řediteli gymnázia Františkovi Živnému, po něm je i pojmenované bohumínské gymnázium. To byl opravdu borec, psal i učebnice a když mě začal doučovat, rozhodl jsem se, že půjdu matematiku studovat a on mě vlastně dotlačil až do Olomouce.

A jak jste si užíval tamnější studia?
Měl jsem přezdívku student korespondent. Moc jsem na hodiny nechodil. Hrál jsem závodně volejbal a v době, kdy jsem tam studoval, jsme se dvakrát probojovali do extraligy, takže jsem byl pořád na soustředěních, třífázové tréninky se mi pak podepsaly na zádech. Ale absolvoval jsem to celkem slušně.

Takže jste byl spíše sportovec a takové to studentské posedávání po hospodách jste moc neznal?
No to nebylo hospodách, to bylo spíš po soustředěních.

Matematiku jste tedy chtěl studovat, takže jiné představy o povolání jste neměl?
Já jsem původně začal dělat matematiku s tělocvikem, díky tomu volejbalu. Pak jsem si ale zranil kolena a přestoupil jsem na matematiku a fyziku. Takže původní aprobace byla MTV a teď je MF.

A jaký je váš vztah ke škole nyní?
Musím to tady vydržet až do důchodu. To znamená šest let.

V čem spočívá práce zástupce ředitele?
Organizační struktura je taková, že ředitel zodpovídá za všechno, když je nějaký průšvih, odpovědnost za to nese on. Proto má k dispozici dva náměstky,dva zástupce. Kolega Kučera je tady přes ekonomické záležitosti jako správa budov, opravy, rekonstrukce, hospodaření a velí správním zaměstnancům, to je sekretariát, uklízečky, kotelna a tak dále. Já mám na starosti čtyřicet tři učitelů, takže jsem zodpovědný za chod školy co se týče studentů. To znamená, suplování, rozvrhy, mzdové agendy pedagogických pracovníků a vše co s tím souvisí.

Nevadí vám někdy, že je to hodně práce navíc? Nemáte chuť být jen obyčejným profesorem?
Nevadí mi, že je to hodně práce navíc. Mám snížený úvazek co se týče odučených hodin, takže je i čas na organizační záležitosti. Všechno se to pak odvíjí od počtu studentů a od velikosti školy.

Jste spokojen se svým ohodnocením a pracovními podmínkami?
(přemýšlí) Spokojen, no. Řekl bych to takhle. Protože děti už se živí samy, tak s tím co vydělám já a manželka, s tím vyjdu. Vystačím si. Ale co mě mrzí tady na tom školství je, že provozní prostředky se okrajují. Mzdové rostou minimálně nebo vůbec. Když chceme cokoliv nového vybudovat, musí se objíždět sponzoři a než se nějaký projekt uskuteční, tak to stojí mnoho úsilí navíc. Kdyby to školství bylo sponzorováno normálně, tak tady máte třeba výškově nastavitelné lavice, jak mají být. Potom tady přijde hygienik a udělí nám akorát pokutu nebo výjimku.

Tím jste mi nahrál na další otázku. Blíží se další přijímací zkoušky. Přijmete zase všechny, z důvodu financí?
Nepřijímáme všechny. Protože jsme škola s celkem dobrou pověstí, máme převis. Letos se nám přihlásilo 94 uchazečů pro 4leté studium a pod čarou skončí čtyři. Pro 8leté studium to je 56, bereme 30, takže pod čarou skončí 26.

Když se hlásil náš ročník, hlásilo se víc lidí a brali jste jen šedesát.
To je z toho důvodu, že je teď slabší populační ročník. Ještě nějakou chvíli to bude klesat. Za dva, za tři roky zase půjde ta demografická křivka nahoru.

Jaké máte koníčky, kromě zmiňovaného volejbalu?
Už nemám koníčky,už jsem nepohyblivý, tak jsem se sportem skončil (smích). Mám rád kolo, tenis. Doufám, že až se dorehabilituju, začnu opět chodit na kurty a až záda povolí, začnu zase dojíždět do školy na kole.

Nějakého nesportovního koníčka máte?
Sbírám staré mince a bankovky. Takže mi je můžou studenti klidně nosit.

A co housle? Alespoň někteří studenti je určitě znají.
No housle. Už nehrajeme, kdysi jsme měli cimbálovku. Teď hrajeme už jenom tak nárazově, třeba dobrým známým na svatbách.Bylo nás celkem šest. Cimbál, dvě violy jako kontry, basa, já jsem hrál druhé housle, terciáš se tomu říká.

S tím souvisí otázka jakou máte rád hudbu, kapely?
Už jsem starý. Poslouchám cosi, mi to nevadí. Mám rád třeba takové jako Hradišťan, když je s Pavlicou, protože tam jsme měli i známé muzikanty, potom Fleret nebo Divoký Bill může být. To je jedno v podstatě.

Jaký je váš vztah k návykovým látkám? Od čaje až po drogy?
Kladný.

Můžete to upřesnit?
Kouřím. Bohužel. Poměrně hodně. Musím s tím začít něco dělat. Jinak takové pokusy jako kouřit marijánku, to jsem nikdy neměl.

Co váš pohled na současné studenty?
Můj pohled je takový, že si vzhledem ke svému věku až příliš pozdě uvědomují vážnost situace. Mám zkušenost, že všichni se tady snaží první dva roky nějak přežít. Pak ve třetím ročníku začínají přemýšlet hlavou, a to už je mnohdy pozdě a ve čtvrtém ročníku to vzhledem k přijmačkám na vysoké školy začínají brát vážně. Přijdou mi málo zodpovědní sami k sobě. Chápu, že informační trychtýř se rozšiřuje a těch informací je hodně a neříkám, že každý předmět je důležitý a že ten můj je nejdůležitější. Ale chci probrat všechno, co je předepsané a chci, aby to polovina třídy, možná víc, uměla. Ale zase nejsem takový vrah neviňátek, abych, pokud je někdo dobrý třeba aspoň přes humanitní předměty, ho zrušil přes ty přírodovědné.

Závidíte něco dnešním mladým lidem? Něco, co vy jste neměli?
Jedinou velkou výhodu máte v tom, že jsou otevřené hranice, že můžete cestovat. A kvůli toho, že jsme nemohli nikam vyjíždět, jsem podcenil jazyky. Moje podprůměrné znalosti mi stačí na to, abych se domluvil, když někam vyjedu do zahraničí, anglicky i německy. Ale kdyby byla znovu ta možnost, ta motivace kvůli cestování, dělal bych z obou dvou určitě státnice.

A o co, podle vás, naopak přicházíme?
Já myslím, že přicházíte o dobu, kdy lidé byli více spolu. Lidé měli čas na komunikaci, bavili se, scházeli se. Vaše nevýhoda je, že žijete v hrozném stresu, všechno se děje rychle, ve zkratkách, smskách. To je negativum. Lidi se neumí vyjadřovat, nejsou upřímní. Kdysi byla družnost mezi třídami, ve třídách, lepší. Teď má každý tu svou cestičku a tu si zametá a neohlíží se napravo nalevo, to je vaše nevýhoda.

Takže technice příliš nefandíte?
No já si dělám i doma věci do práce. Hraju si s digitalníma fotkama, komunikace, pošta. To je denně zapnuté. To určitě.

Nedávno jsem psala na Saturn článek o možnosti francouzských studentů ohodnotit na internetu své profesory. Hodnotilo se asi šest kritérií. Mezi učiteli to však vyvolalo negativní emoce. Jaký by byl váš názor, kdyby jsme měli na gymplu podobnou možnost?
Možnost by mohla být, nevadila by mi ani negativní kritika, každý má právo na svůj názor, ale vadily by mi vulgarismy, že je někdo zmetek a takové. A druhá věc je, co by to hodnocení udělalo se jménem školy. Protože škola má nějakou reputaci. Ale vysloveně proti bych nebyl.

Jak hodnotíte vztahy na pracovišti?
Jsem tady 33 roků a dříve to bylo mnohem družnější. Teď každý jede na vlastním písečku a ztratila se celková soudružnost sboru. Je to takové rozházené po různých skupinkách.

Ve kterých oborech je podle vás budoucnost? Co byste třeba doporučil studentům, kteří ještě neví, kam dál?

Když neví, jazyky. Určitě jazyky. A pak samozřejmě matematika pro informační technologie nebo kdybych znovu začal studovat, tak by mě zajímala finanční matematika pro pojišťovny, spořitelny, z hlediska vyhodnocování rizik. Právníky nemám rád, doktory, biologie, to vidím a omdlívám. To ne. Takže doporučuju jazyky, informatika a matika k tomu.

Co považujete za svůj největší osobní nebo profesní úspěch?
Že jsem se dožil tak vysokého věku.

A máte ještě nějaký nesplněný sen?
Mým snem je, aby byli všichni mí blízcí zdraví.

Takže už nic víc.
Takže už nic víc. Já nejsem náročný.

Poslední otázka. Jaký je váš názor na Saturn?
Něco sem tam přečtu, je pěkné, že to děláte. My jsme kdysi za mlada dělali papírový časopis, teď už jsou ty možnosti jiné. Já to beru, jako že jste dobří.

Později dodal pan Bajnar odpověď na otázku, týkající se plánovaných změn na škole. A ty by měly být velké. Milovaná přístavba se bude bourat, místo ní má vzniknout nová tělocvična, propojená s hlavní budovou. Předpokládaný rozpočet – 70 milionů a kousek.