Český učitel, zdá se, má jednu typickou vlastnost. Je stále nespokojen se svým finančním ohodnocením. Proto se ohání výplatami německých kolegů a křičí, že chce taky takové. Když to nepomůže, vytasí své vysokoškolské vzdělání a aprobace a navrch zdůrazní, jak je povolání učitele důležité. Potom nezapomene spílat nad nedostatkem kvalitních školních pomůcek a nově zdůrazňuje i nedoceněnost nepedagogických pracovníků. Ačkoliv ministr školství Liška oznámil, že víc jak půl miliardy na platy opravdu nepřidá, jednodenní stávka proběhne. Budete-li se chvíli motat po internetových diskusích, zjistíte, že podpory od veřejnosti se učitelům dostává minimum. Nejčastěji lidé říkají, že ani jejich platy nejsou závratné a adekvátní a taktéž s radostí pedagogům předhazují dny volna a prázdnin. Osobně se domnívám, že financování školství je zoufalé. Kupujeme si veškeré pomůcky, učebnice a škola na oplátku disponuje atlasy dějepisu z roku ´73. Takže historie na vás opravdu dýchne. Krmit školství miliardami korun je však nevratná investice, a proto je situace taková jaká je. To, že učitelé neumí stávkovat, je druhá věc. Jako by se báli. Bouchají pěstičkama obra do kotníků a myslí si, že ho porazí. Jejich legrační jednodenní stávky mají plus možná tak pro studenty, kteří jsou rádi za den volna. Tímhle stylem se však z atlasů dějepisu budou učit ještě naše děti. A učitelé? Třeba mohou 9.červen ustanovit Dnem stávkování, ať máme další hezkou českou tradici.