Kleslová: Vážení, kdy my máme tu naši společnou seanci?

Robotka: Kde jsou všichni?
Student: Pavla je nemocná.
Robotka: A ostatní? No jo, svítí sluníčko…

Duda: Holky, rušíte, jste moc happy.

Duda: Tohle je bzučivka… Bzučivka? Já teď o tom vážně pochybuju.

Duda: Choval někdo z vás doma šváby?

Janů: (vysvětlování posloupnosti) A tak bych mohla fičet o sto pryč…

Robotka: Já teda píšu hnusně, já to přiznávám, ale nemůžete mi tvrdit, že to je nějaká sůl.

Robotka: Nenechte se zmýlit tady tou kyselinou, to je jen kamufláž.

Adámková: Maryša je dívka… no teď si nemůžu vzpomenout na jméno… No Maryša to byla!

Letochová: Co to monstrujete pod tou lavicí?

Letochová: Otevřete okna, máte tady divné pachy.

Létalová: Nemusíš se stydět za to, že se učíš a umíš to.

Divišová: (o vzorci na úhlovou rychlost) To vás pan Pieczonka neučil – dvě-pí-ef?…dvě piva, fernet?

Helešicová: (odpovídá na otázku „Odkud měli Inkové rýži?“) Nevím, podívám se, jistě to bude zachyceno na fotografiích z té doby.

Bochenková: To vykládejte doma plyšákovi!

Létalová: Ty jsi byla ve čtvrtém měsíci … zkoušená.

Gajdošíková: Nebo tu byly i války mezi místními komunity.

Robotka: (o reakčních podmínkách) Vezměte si třeba maso – máte nějaké koření, povaříte to a když se to přežene, tak to můžete leda tak vrátit támhle do okýnka…

Robotka: (o TNT) Chudák ten, kdo by do toho klepl kladívkem.

Čermáková: Jaktože Karel a Čapek nepřežili druhou světovou válku?

Kleslová: Dusík necháme na pokoji, ten je rád, že je rád.

Pieczonka: (kreslí tabulku) Hlavně udržet řádek… Udržet řádek, křídu a moč…

Divišová: (Student v matice místo podtrhnutí výsledku, výsledek zakroužkoval) Kroužkují se ptáci a né výsledky.

Lokajíčková: (Student jednou rukou psal, druhou měl v kapse) Kubo, tak snad když píšeme tak máme druhou ruku na tabuli a ne v kapse.

Lokajíčková: Tak si tedy zadáme domácí úkol na zítra.
Třída: Ale my zítra nejsme ve škole!
Lokajíčková: A jakto?
Třída: Jdeme na Stars.
Lokajíčková: A to máte jeko nějakou exkurzi z biologie?
Třída: (výbuch smíchu) Co?
Lokajíčková: No, tak jdete přece na statek, ne?
Třída: Ale my jdeme na Stars, na to letní koupaliště a ne na statek.
Lokajíčková: Aha no tak nic no, ja jsem vám rozuměla že jdete na statek, tak nevadí no, pokračujeme dál. (Úkol nakonec nezadala)

Jelínek: To máte jako třeba v Asii Labe… No,každý se někdy špletne!

Lokajíčková: (bouchla do stolu) Uf…dneska to bylo do měkkého!

Pieczonka: Sivera! Přitahuju tě? Myslím z fyzikálního hlediska…

Lokajíčková: Terezo, ty se chováš jako nějaká dračice.

Pieczonka: Tak budeme končit, protože Honzík musí jít na hajzl.

Pieczonka: Honzo, představ si, že máš devět koulí.

Kardošová: Na vás je teda spoleh jako na mrtvého krtka.

Lokajíčková: Raci létali…

Lokajičková: (Hodina dějepisu – seznámení s mědí)
Student1: Ahoj, já jsem měď…
Student2: Ahoj, já jsem Homo Sapiens…

Létalová: Vyhoď ten bublegum!

Brzóska: (Žák si v hodině staví vlaštovku a po pracné práci mu nějak nelítá) To musíš trošku ohnout křidýlka jinak ti to nepoletí!

Robotková: (při probírání hlodavců) …vždyť možná někdo z vás pěstuje morče v akváriu…

Brzóska: (Dějepis) On si přece nemůže najít mnicha aby mu to dělal. Mnich mu to dělat nebude!

Nakládalová: Já už vám nevěřím ani dobrý den.