Jakpak jste prožili pátek třináctého? Ne, že bych byla obzvlášť pověrčivá, ale přece jen to tak podivně zní… Já ho prožila úplně v pohodě, dokonce jsem zvládla i boj s mou věčnou úhlavní nepřítelkyní (?- no zkuste si vytvořit přechýlený tvar od nepřítel…:-) ) v prvním patře… Mám na mysli kopírku, nikdy nevím, co od té holky šprýmařky můžu čekat, někdy mi nežere papíry pro oboustranné kopírování, jindy se nemůžem dohodnout na formátu, ale v pátek třináctého dokonce dělala to, co jsem po ní se strachem v očích chtěla…asi měla špatný den ona. :-) anebo to bylo mou spolužačkou – odbornou „kopírnicí“? :-)


Taky jsem čekala nějaký střet s naším schodištěm, se kterým si děsně rádi povídáme „z očí do očí“, ale ustála jsem to.. :-) asi tiše čeká, až mi nebude jasné, že je ten pátek!
U bufetu jsem vystála sáhodlouhou frontu, což by nebylo nic tak smolného, ale dočkala jsem se i své oblíbené housky, ne jako občas, když mi ji vyfoukne před nosem rychlejší hladový spolustudent. :-)
Přečkala jsem nástrahy uhlíků, neuritů, Svatých bojovníku a dokonce i nezámých x a y. Cestou domů mě neohrozil žádny osobní ani neosobní vůz a autobus zastavil i na požadované zastávce.


Tak se mi zdá, že tentokrát byl pro mě pátek třináctého šťastný den! Jen to nezakřiknout a pořádně zaklepat… ;-)