Matematika byla fajn, informatika taky. V němčině jsme si početli literaturu, od Friedricha Schillera. Angličtina – pro dnešek nějaká gramatika, jak umět mluvit. Často s někým mluvím na internetu v angličtině, zase na tom budu o něco lépe. Po cizích zemích alespoň v myšlenkách v Zeměpise a pak dějem strhující čeština. Stačí vidět vše v souvislostech, třebaže společensko-politických, a hned se probouzí touha po vědění dalšího. A někdy příště si dáme zase nejinteligentnější lidi v našich dějinách – filosofy v <abbr title=\„Základy společenských věd\“>ZSV. Zvoní. Po chodbě je nebezpečné jít, hrozí srážky s rychle se pohybujícími primány. Už nemám fyziku ani chemii. Achjo. Ale mám dějepis. Nijak zvlášť ho nemusím, ale chci vědět, jak se co mělo a proč jsem teď tady a mám se, tak jak se mám.

A za rok? Jen informatika a matematika. Čísla, počítače. Teda doufám, že aspoň tohle, že neskončím někde, kde vůbec nechci.

Docela rád bych těhle několik měsíců chodil na přednášky. Ale na naši školu. Chybí mi možnost vyslechnout něco z oboru psychologie, ze světových dějin, biologie, fyziky…

Jídlo v bufetě dneska bylo malé a drahé, oběd se zase nedal jíst…