Zdravíčko všichni milí a i vy ostatní. Dle názvu byste se mohli snad domnívat, že jsem se vydal do Indonésie a přináším vám všem informace o tomhle nádherném a přesto ohroženém zvířátku. Nikoliv. Já jsem tady od toho, abych se snažil kritizovat, vychvalovat, čili vlastně definovat chování dnešní mládeže. Tím ovšem nechci naznačit nějakou příbuznost náctiletých s těmito primáty (ikdyž při mé poslední návštěvě opičího pavilonu jsem si místy opravdu připadal jako na chodbách naší rodné školičky…), ale rád bych se zaměřil na určitý typ chování mužů (chcete-li chlapců, ale „muži“ se píší jednodušeji, takže když tak odpusťte). Máte zájem si přečíst názor na to, že nejen drak se v každém muži skrývá? Jste zváni…

Nemyslete si, že se tyto následující řádky budou chovat kriticky pouze k vám, neboť i mě stvořili jako člověka, a někdo by mohl říct, že jsem dokonce muž, takže mě tak berte, a tudíž i já vlastním chlupatého mazlíčka ukrytého v sobě (myslím toho orangutána v duši…)

Pro začátek tohoto povídání bych vám rád představil prototyp našeho zkoumaného objektu Emila. Není nikterak zvláštní, muž ve věku osmnácti let, celkem pohledný, rozumný, milý. Má však pro nás tu nejdůležitější vlastnost-orangutan každým coulem. Jeho velkou touhou, vlastní všem jeho pokrevním spřízněncům, je dostat se pod každou dostupnou sukni točící se kolem něj ve vzdálenosti jedné školní budovy (nemusí to nutně být budova školní, stačí kterékoliv restaurační zařízení, obchodní dům a vše tomuto podobné). Ó jaká podobnost existuje v každém muži…

Takže teď postavme Emilka do situace, v níž exceluje. Na blízku se vyskytuje osoba těšící se velkému zájmu všech opiček v sousedství. Jelikož o této své přednosti bezpečně ví, Emilovi naskakuje obrovský problém: „Jak se vetřít této do jejího zaměřovače?“ A Emil začíná svou hru. Ze všeho nejdřív se musí o svém objektu dozvědět alespoň umístění jejího středu zájmového terče. Poté si musí rozmyslet jakou zbraní bude do tohoto terče střílet. No nesmějte se, na tomto rozhodnutí závisí celý možný budoucí úspěch.

Takže Emil svým dlouhým pozorováním, přece si nemůžete myslet, že všechny patřičnosti odbyl během pár minut, takové jednání je mu proti srsti, neboť nepatří mezi typy rychle se rozhodující a rychle jednající (někdy celkem dost jemu na škodu), zjistil, že dívka, nazvěme ji například Evou, patří mezi typy „všerádyzkouše­jící“, či přesněji experimentující se vším, s čím je snad jen možné experimentovat, ráda se o nových experimentech baví, a navíc hrozně nadšeně pomáhá řešit cizí problémy. Emil si tedy vytyčuje ucelený plán: „Jak co nejelegantněji do postele…?“ Tento plán je velmi prostý a Emil jej začne při nejlepší možné situaci uskutečňovat. Sednou si spolu někde v podniku (je to tak maximálně trojka, na víc se totiž nezmůže) a Emil objedná to, co si myslí, že má Eva nejraději (většinou to nechá na pivu) a nadhodí svůj první problém. V této situaci řekněme, že jím může být zhrzená láska k nejlepší Evině přítelkyni…

Tak Evička už začíná zžírat nejen návnadu, ale z huby ji čouhá už i kus vlasce. A to jsme pouze u posledního bodu zájmu Evy (dtto). Hřeb večera nastane ve chvíli, kdy Emil nadšeně pronese řešení svého dlouhého problému se svou láskou. „Asi se raději stanu gayem“.

Udice je v hubě…!

Ano Emilku, zadařilo se ti. Za pár vteřin, po pár pivech, která dílo ještě více podepřou, se spolu vydají na menší túru k domovu (pochopitelně prázdnému, jinak by to ani nešlo). Dej jim Bůh štěstí, ať tato cesta netrvá příliš dlouho, neboť by mohli oba vystřízlivět a Eva by si mohla časem všimnout toho, čeho si bezpečně všimne při třetí schůzce. Ta skutečnost je taková, že se Emil v její společnosti změnil v totálního orangutana. Ne že by mu snad narostla zrzavá srst a chuť k banánům, ale už není schopen nadhodit nějaká nová témata k hovoru. Pořád jen to své: „Huhu!Láska!Hu­hu!V hajzlu! Huhu!Gay!Huhu!…“

No nevím, jak ženy, ale já bych to už nesnes. Bohužel, ale potkávám se s tím i já, neboť některé obzvlášť vypečené kousky opic mají ve zvyku huhuat i ve společnosti mužů a to je tedy vážně síla! „Huhu!Sex!Huhu!Pi­vo!Huhu!Baník!Hu­hu…“

Prosím, pánové, vím, že balící metody jsou různorodé, to je v pořádku, ale myslete i na to, že ti, jež vás poslouchají mají také kousek mozku, a proto do nich nemůžete hučet pořád stejné huoviny. Vynaložte někdy tolik sil, jež vkládáte do prvního rande i do pozdějších vzájemných rozhovorů. S kýmkoliv!

Dík moc, že jste dospěli až k tomuto odstavci a věřím, že si za týden se stejnou chutí budete brouzdat k dalšímu mému závěrečnému řádku. Čus, váš Dwaihir (René).