Teprve dneska jsem si uvědomila, co mi vlastně o těch prázdninách nejvíc chybělo. No jasně! Co byste si počali bez svého spolusedícího, či kolegy nebo zkrátka kámoše??? Na tuhle myšlenku mě zavedla moje spolusedící, se kterou jsem letos usedla do lavice už po dvanácté, teda tak zoufalé to není, naštěstí asi tak 6× zabránil tomuto postupně určitě degenerujicímu zvyku třídní učitel…ale stejně. :-)


Člověk by si řekl, že snad už letos to bude skoro jako mezi dospělými…zdání klame. Sotva deset minut po prvním zazvonění jsme zase málem ryly do lavice tu kouzelnou dělící čáru, však každý má svou auru a právo na SVÝCH asi 60 centimetrů….no ne?
Další krize nastává při zjištění, že mi chybí guma (na gumování!!!!), zase slyším to „ty se naotravuješ“, ale že moje pravítko slouží všem kolem a nejvíce mé „kolegyni“ to už je samo sebou….teda až na to, že já tu gumu zapomněla vrátit…:-)


Aby toho nebylo málo, mám pod lavicí mobilka, no náhodou si pípnul no…všude by to prošlo, jen moje věrná bojovnice v lavici se na mně podívá, jako bych právě pustila rock’n’roll na plné pecky….áchich! J
Už se těším na opětovné šermování kružítky, až už pravítka budou na více kusů. :-)


Neměnila bych ale….vy jo?? Co byste změnili ve vašich vztazích jako první??
Umíme i táhnout za jeden provaz, ne když se taháme o pomůcky do výtvarky (čo bolo, to bolo), ale komu byste nahlédli přes rameno, když už fakt nestiháte….při jiných příležitostech, to je samozřejmě vyloučené! ;-)

Kdy už z tohohle vyrostem?? Doufám, že nikdy… :-)