Saturn

Studentský zpravodajský web

Dnes je sobota 21. dubna 2018, svátek má Alexandra, zítra Evženie.

Dvě stě v městě, tři sta z místa… přímou čarou do náruče Antichrista

Gadžo, 28. května 2004 | Pel-Mel

Kdesi jsem četl, že řidiči, kteří neustále porušují dopravní předpisy – zejména rychlost apod. – trpí skrytým syndromem méněcennosti. Někdy prý pramení z problémů v dětství, z problémů v intimním životě… jindy zase za neurvalou jízdou stojí \„nevybouřené mládí\“. A protože jsem se právě \„podruhé narodil\“, přináším všem čerstvým majitelům řidičských průkazů mravokárný článek…

Nedávno jsem kamaráda TH vezl po úspěšném složení maturitní zkoušky domů autem. Pomaličku, padesátkou… několikrát jsem musel zodpovídat dotazy typu \"ono to

víc nejede?\" apod. Tátovo auto, jsem rád, že mi ho vůbec půjčí, žádnou potřebu jet rychleji jsem necítil. Papíry mám už tři roky (předtím samozřejmě na \„padesátku\“), těch

prvních pár stovek \„bouřlivých kilometrů\“ jsem s \„kozím dechem\“ (jak důvěrně tituluji svou Jawku) ukončil v příkopě, když mi do cesty v noci doslova spadnul ožrala… no já

pár dní kulhal, pár dní spravoval \„stroj\“, on si ani nevšimnul, že o vlásek unikl nejspíš rozsáhlým poraněním. Od tý doby cyklisty i chodce objíždím velkým obloukem.

Další story je ze včerejška – potkal jsem kamaráda, co má asi 3 týdny řidičák:
Já: \„Půjčí ti tatík káru?\“
On: \„Jo, v pohodě, když potřebuju, tak ji mám… kolik vytáhne to vaše auto?\“
Chvíli jsme debatovali o rychlosti, až když jsem se přiznal, že v obci jezdím pade, tak na mě začal čumět jak na blázna: \„To já jedu, co to dá.\“

To jsem ještě netušil, jak bolestivě se přesvědčím následujícího dne o rychlosti jeho nové fabie.

Jel jsem na svým kozím dechu ke kámošovi. Koukám do zrcátka – kdesi v dááááli auto. Signalizuju, že chci odbočit vlevo. Najedu na střed, koukám do

zrcátka… červená fabie metr za mnou. Náraz, letím vzduchem, pár salt, díky Bohu nepřepadám na kapotu auta nebo dokonce pod něj, ale jsem vymrštěn do příkopu. Ještě jsem si

všiml blížícího se betonového plotu, naštěstí jsem se kutálel vedle něj, nenabral jsem kolizní kurz. Nechápavě se koukám kolem sebe a konstatuju, že žiju. Vylezl z auta,

omlouval se, ptal se na můj stav… koukám z motorky kupa šrotu, na cestě dlouhá brzdná dráha – já jsem to schytal a to auto se zastavilo až po dalších 10 metrech

brždění.

No, kotník mám jakýsi ovázaný, chodit nemůžu, ale naštěstí dle rentgenu zlámaný nejsem. Jel hodně přes stovku (v obci), nevím, na kolik mohl zpomalit po ca 25metrech brždění, než mě smetl…

No, já zůstanu u svých padesáti v obci, on asi taky upraví svůj styl jízdy…

Letos si řidičák udělala asi stovka gympláků. Nevím, jakým stylem jezdíte, každopádně pokud chcete spáchat sebevraždu, tak se v klidu oběste na půdě, pokud ne, takneohrožujte ostatní účastníky silničního provozu. Já vím, ten plyn jde tak lehce k podlaze… ale zkuste tomu odolat!

Perlička na konec:
Já: \„Jak se tohle stalo?\“
On: \„Chtěl jsem tě předjet.\“
Já: \„Vždyť jsem _&## ukazoval, že budu odbočovat…\“
On: \„No, já si myslel, že jen tak na mě máváš.\“


PS: Ta věta o oběšení na půdě je myšlena jako nadsázka, raději vyhledejte odbornou pomoc.\"

 

nahoru | permalink

Hledání

Stručně

  • Saturn odešel na zasloužený odpočinek. Vzpomínejte na něj tak, jak vám zůstal v paměti.
    Nezapomeneme!
 

Původní engine: Jan Raszyk; Webmaster: Michal Wiglasz;

© 2002 — 2009: Všechna práva vyhrazena, šíření veškerého obsahu bez souhlasu redakce zakázáno.