VyVolení a Big Brother – zdánlivě úplně stejné reality show. Na začátku je třináct lidí ze všech vrstev obyvatelstva, luxusní vila s bezpočtem kamer a mikrofonů, do které jsou zavření na sto dní bez jakéhokoli vnějšího kontaktu se světem, nepřetržitě sledováni a podrobováni nejrůznějším úkolům. To vše pro pohádkovou výhru jednoho z nich – vítězný VyVolený si odnese výhru v hodnotě 11 milionů korun, vítěz z domu Velkého Bratra potom milionů deset.

Tolik shodná fakta, mnohem zajímavější je ovšem sledovat právě ty odlišnosti, které dělají tu či onu show specifickou. Pojďme tyto dva giganty bořící žebříčky sledovanosti podrobit menšímu srovnání.

Prima udělala se svými VyVolenými úžasný úvodní krok, a sice tím, že divákům nabídla možnost, ať si sami zvolí, koho by chtěli ve vile vidět. Postupně jim po trojicích představila 39 adeptů na umístění do vily a diváci z nich hlasováním vybrali třináct VyVolených. Určitě o mnoho příjemnější varianta než s jakou přišla Nova a její Big Brother. Ten pořádal konkurzy na soutěžící „za zavřenými dveřmi“ a oněch třináct finalistů ukázal až v úvodním večeru, kdy se měli nastěhovat do domu Velkého Bratra. Jinak řečeno, diváci „kupovali zajíce v pytli“. V tomto případě jednoznačně bod pro VyVolené. VyVolení – Big Brother 1:0.

Když už jsme u soutěžících, tak u nich ještě chvíli zůstaneme. Výše zmiňované způsoby vybíraní finálové třináctky (Prima – diváci, Nova – produkce) se ve výsledku ukázaly rozhodující. Ať už se bavím s kýmkoliv, většinou dojdeme ke stejnému názoru. Zatímco ve vile VyVolených se sešla skupinka různorodých, zajímavých, zábavných, vesměs inteligentních, ale hlavně navzájem typově odlišných lidí, nemůžu se zbavit dojmu, že soutěžící z domu Velkého Bratra byli vybíráni přes kopírák – jejich společný jmenovatel je maximální touha po sexu, minimální inteligence a ochota udělat pro výhru cokoliv. Už během úvodního večeru show Big Brother jsem ohromeně zíral na obrazovku a sám sebe se ptal, odkud ty soutěžící vyhrabali. V polovině pořadu už mi bylo jasné, že inteligentního soutěžícího se nedočkám a že Nova se rozhodla svou sledovanost postavit na základě skupinového sexu ve vířivce, ložnici, bazénu, a přilehlých prostorách, protože nezlobte se na mě, ale přesně takhle to alespoň pro mne vyznělo. Převážná většina mužů je přesný prototyp filmových postav s označením „tupý svalovec“ a převážná většina žen zase do puntíku splňují kritéria ve společnosti známá pod pojmem „nadržený kus hovězího dobytku ženského pohlaví“. Nejdřív jsem se utěšoval tím, že to je jen první dojem a že nemůžu tyto dvě soutěže srovnávat tak tvrdě. Nešlo to. U VyVolených pípá obrazovka před osmou určitě méně častěji než u Big Brothera. VyVolení ještě nedostali tak nesmysluplný úkol, jako např. starat se o prase. O naprosté zbytečnosti tohoto úkolu svědčí i fakt, že chudák Oskar, jak se selátko jmenuje, musel být z domu Velkého Bratra odnesen k veterináři ve značně zuboženém stavu, do kterého se dostal díky péči soutěžících (Nova se aspoň mohla uchránit stížností a žalob ochranářů zvířat, leč rozum se zřejmě této show vyhnul už zdaleka). Když VyVolení večer konzumují alkohol, vědí kdy přestat. U Big Brothera to končí nekontrolovaným únikem slin do vířivky, snahou otevírat dveře na straně pantů, či nesouvislou řečí na podlaze zpovědní místnosti. A na závěr snad jen to, že VyVolení vedou smysluplné rozhovory s pointou. Zkuste chvíli poslouchat konverzaci z domu Velkého Bratra a budete vědět o čem mluvím. Není co řešit. VyVolení – Big Brother 2:0.

Další dosti výraznou odlišností, o které se dá úspěšně polemizovat, je komunikace televizních štábů se soutěžícími. U VyVolených probíhá zadávání úkolů formou dopisů, během důležitých momentů (Zúčtování, Duel atd.) se soutěžícími komunikuje samotná moderátorka a ve zpovědní místnosti se vždy VyVolení svěřují Báře, což je osoba z masa a kostí. Na co tím narážím pochopíte za chvíli. U Big Brothera není co řešit – všechnu důležitou komunikaci obstarává „Velký Bratr“, což je přehnaně dramatický anonymní hlas znějící z reproduktorů po celém domě. Když jsem Velkého Bratra poprvé uslyšel, nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Něco podobného dnes už můžeme najít snad jen v dabingu starých béčkových hororů. Teď si ještě představte, že jste zdrcený soutěžící, sedíte ve zpovědní místnosti, kde vám jedinou společnost dělá objektiv kamery a monotónní nepříjemný hlas à la Radek John při uvádění pořadu Na vlastní oči, vám dává samé „smysluplné“ otázky. Za lidský přístup k soutěžícím VyVolení – Big Brother 3:0.

Myslím, že už to radši ukončíme. Dalo by se debatovat ještě o mnoha dalších věcech, ale už se jedná jen o drobnosti. Vyřazovací systém jsem záměrně nezmiňoval, tady si troufám říct, že se nedají navzájem srovnávat, který je lepší a který horší, zaleží na divákovi. Ono vlastně všechno záleží na divákovi. A je jen na něm, jestli překousne depresivní zpovědnici v domě Velkého bratra, nezáživné moderátorky na Nově, či zatím poněkud jednotvárné a za očekáváním zaostávající noční vysílaní obou reality show. Je jen na něm, bude-li radši s VyVolenými nebo s Velkým bratrem.

Na závěr snad jen to, že mě určitě řada lidí obviní z až příliš zaujatého pohledu na věc a z jasného nadržování prvně jmenované reality show. Mají na to plné právo, je to jejich názor. Já jsem svůj prezentoval tady a snažil jsem se na věc dívat objektivně. A myslím si, že o statisíce větší sledovanost VyVolených můj názor jen potvrzuje.