Já bych to ze svého hlediska pojala trochu jinak, děvče... zapomínání věcí,
které se staly v intervalu (dnes; před týdnem>, mi vadí, když jdu na kalbu
a na druhý den si nepamatuju podrobnosti, mám z toho depresi. (Zajímavé je,
že ony detaily si většinou skutečně všechny pamatuju, třebas i přes větší
množství požitého alkoholu... možná to způsobuje právě onen strach ze ztáty
krátkodobé paměti. Těžko ale říct, zda si pak párty dokážu skutečně
dokonale užít.)
Co mi ale vadí je, když se musím (no musím... nějak jsem zkrátka okolnostmi
přinucena, vzpomenu si...) upamatovávat na věci, které se staly např. před
rokem. Během tohoto vzpomínání mě vždy provází pocit, že se děje něco velmi
zvláštního, znepokojivého, jakobych se nedokázala přizpůsobit způsobu
plynutí času či jak to nazvat... Zkrátka nerada vzpomínám na věci dávno
minulé, a to jak na ty dobré, tak na ty zlé, přestože mě naplňují i
chvilkovou příjemnou nostalgií. Přesto, jak již bylo řečeno - raději ne.