Pátečního odpoledne proti sobě v naší tělocvičně nastoupily dva volejbalové týmy. Na straně první – družstvo maturantů ve složení: Roman Figurný, Marian Mynář, Marek Chlebik, Filip Ščotka, Ríša Andrášik, Michal Kovalovský a Tomáš Kudela. Na straně druhé – družstvo profesorů ve složení: Sylva Divišová, Lukáš Kresáč, Jirka Klupa, Tadek Parchanski, Jarda Robotka, Bohumil Vévoda, Miloš Kučera. Na post rozhodčího se postavila Katka Lančová z 2.B (hezká rozhodčí co říkáte? :) ).

Hned od prvního míče šlo poznat, že půjde o volejbal vyrovnaný, dramatický a na vysoké úrovni. První set zaslouženě vyhráli maturanti, kteří hráli s minimem chyb. V druhém setu se však méně soustředili a vítězství v něm neudrželi. Ale za výrazné pomoci publika, které drželo atmosféru jako na hokeji, se kluci zase vzpamatovali a hráli skvěle. Profesoři jim sice nechtěli dát nic zadarmo, ale na Romanovy technicky dokonalé útoky prostě neměli. Utkání skončilo 3:1. Pak už se všichni jen radovali a bubnovali a řehtali (nikoli že by se smáli, nýbrž točili s řehtačkou :) ). Nakonec se obě družstva společně vyfotila a odešla každá vlastní cestou.

Mně nezbývá než gratulovat. Gratulovat oběma stranám za hru, kterou předvedli. Gratulovat klukům za to, že ukázali perfektní volejbalový základ na naší škole, gratulovat profesorům, kteří se nedali smést papírově silnějším týmem, a také gratulovat fanouškům za výbornou atmosféru, kterou se jim podařilo vytvořit.

Před úplným koncem článku bych ještě slovo předal Filipovi, který se na hru podívá i ze strany nikoli nezaujatého diváka, nýbrž hráče jednoho z týmů…

Scotfi: Z pohledu jednoho ze zúčasněných můžu říci: „Ano, hra to byla velmi dobrá.“ Profesoři nás docela překvapili výborným výkonem, kvalitní technickou hrou i svým odhodláním – snahy zachraňovat míče rybičkami po zemi nebyly výjimkou. Všechna čest. Skórem byla hra velmi vyrovnaná, tedy i přestože výsledek tři jedna na sety vyznívá jednoznačně, zase tak jednoznačné to nebylo – sety končily rozdílem pouhých několika bodů. Ale dovolím si tvrdit, že jsme nakonec vyhráli zaslouženě, nutno však – a říkám to znovu – podotknout, že profesoři odvedli výkon hodný obdivu. Velký dík též patří publiku. Přestože diváků bylo několikrát (čím to asi bude? :-) ) méně než na hokeji, atmosféru se jim podařilo vytvořit vskutku úžasnou (Nikdy bych nevěřil, že řechtačka v kombinaci s bubnem dokáže udělat takový rámus :-) ). Neměl bych (nesmím) zapomenout na Katku Lančovou, která jakožto rozhodčí celý zápas pískala. Krom toho, že je to – jak říká i Simír – pěkná rozhodčí ( :-) ..), tak zápas zvládla s přehledem a elegancí. Pískala velmi dobře, nezaujatě, mimořádně pozorně a dovolím si tvrdit, že bezchybně. Tedy, Katko, fakt moc díky. :-)

Závěrem bych chtěl poděkovat těm, které myšlenka na maturantsko-profesorské utkání ve volejbale napadla a i těm, kteří ji nakonec pomáhali zrealizovat. Samozřejmě taktéž děkuji profesorům, kteří nám byli velmi důstojnými soupeři. Inu, uvidíme se ještě na fotbale. Tam se to rozhodne… :-)