KoRn. Jedna z konstant moderního metalu, která ve mně zanechala po sedmé, více či méně vydařené desce See You on the Other Side velmi rozporuplné pocity, se vzpamatovala a se svým novým bezejmenným albem ukázali, že mají stále co nabídnout.

Ať už je to odchodem bubeníka Davida Silveiry na neurčitou dobu, nebo producent Atticus Ross jde konečně se zbylým osazenstvem kapely ruku v ruce, jisté je to, alespoň dle mého, že KoRn se za „Untitled“ rozhodně nemusí stydět.

Evoluci nezastavíš a už vůbec ne v hudbě. Občas se sice najdou slepá ramena, ale toto bakersfieldské trio pochopilo, že cestou popovějšího „SYOTOS“ cesta nevede. Po vcelku „propadovém“ předchozím albu už asi každý pochopil, že se nedočkáme pecek jako jsou Got the life, nebo Here to stay, a snaha o něco podobného by bylo jen vykrádání své předchozí tvorby. Objevili svůj potenciál a progresivně zakomponovali industrial, pop a (často až přehnanou) elektroniku do svého základu, který, dle mého, je až příliš skryt. Dříve agresivní a výrazná basa, která se stala mrtvolnou již na sedmé studiovce, je zde až na malé záchvěvy ještě více mrtvolná… Bicí Terryho Bozzia, nebo Joeyho Jordisona jsou sice velmi povedené a zajímavé, nicméně pro fanoušky mohou působit cize, alespoň na mě tak působily, neboť klasická „hi-hatkovská“ hra Davida byla nahrazena více „přechodovou“ a například v I will protect you na mě bubenická pasáž uprostřed songu působí jako vystřižená z tvorby Slipknot bez kopáků. Munkyho podlazená sedmistrunka, která zbyla osamocena po odchodu Briana „Head“ Welsche, je většinou nevýrazná, přeefektovaná a typické hutné riffy jsou opět až na malé záchvěvy ty tam. Jonathan Davis nám nabídne až nezvykle melancholické polohy hlasu. Zvláště pak v melodické Kiss.

Bezejmenné album se nese tíživou atmosférou a je protkáno velmi dobrými hity, jako je první singl Evolution, Hold on, hodně povedená Love And Luxury, nebo melancholická a již zmiňovaná Kiss. KoRn dozráli, nebo alespoň ti, kteří zbyli, a dali se sice popovější, ale příjemnou cestou…

Já osobně jsem spokojen i přes nevýraznou basu, která mě velmi irituje, i přes pozměněný styl bicích, které jsou sice jiné, ale povedené. Popravdě jsem nedával do nové placky moc velké naděje a o to víc jsem příjemně překvapen… Deska je více experimentální, melodičtější, melancholičtější, a rozhodně více přístupná…

Enjoy!

Pokud jste propadli této kapele, tak si je můžete užít naživo 18. února v Ostravské ČEZ aréně…