Ze čtyř možných kategorií (Classical-mixed voices, Classical-equal voices, Ethnic a Popular) jsme si vybrali Popular a Classical-equal voices. Co do věkového průměru jednotlivých členů sboru jsme patřili k nejmladším, co do existence útvaru k veteránům (Permoník funguje od roku 1966).

Po vyslechnutí některých soupeřů jsme v populární kategorii vesměs fandili Američanům – předvedli své tradiční gospels, ve kterých jsou nepřekonatelní. Podařilo se jim doslova rozvařit publikum a svou energii přenést na posluchače způsobem sobě vlastním.

V této kategorii jsme nečekali žádný úspěch, o to více nás potěšilo zařazení do druhého-stříbrného pásma. (Nejde o medailové umístění, ale orientační zařazení sborů podle kvality – zlaté nejkvalitnější, následuje stříbrné, bronzové a ,,bramborové“.) V kategorii klasického zpěvu, která byla jednoznačně naší parketou, cvičili jsme od poloviny srpna, třikrát absolvovali soustředění a posledních 14 dnů před soutěží jsme hlavně na ni 5krát týdně cvičili a kam se řadily jak mužské, tak ženské sbory, jsme získali druhé místo. Podle ohlasů publika i výsledků rozhodování poroty bylo vidět, že evropský styl hudby a zpěvu se líbí více než interpretace sborů Korejských, Japonských a Čínských.

Grand Prix obdržel špičkový filipínský smíšený sbor, který bez problémů zvládal klasické zpívání a v zápětí předváděl show populárních písní s nápaditou choreografií.

Jako turisté jsme si užívali korejských specialitek, nevyjímaje chobotničky, krevety, mořské řasy, klíčky a plno rýže. Navštívili jsme několik buddhistických chrámů, setkali se s pravými buddhistickými mnichy a pozorovali jsme život, jak jej vedou Asiaté.

Busan je největší korejský přístav a moře je v něm cítit na každém kroku. Město připomíná betonovou džungli s třiceti i víceposchoďovými paneláky, jeden vedle druhého, široké cesty a víceúrovňové křižovatky jsou neustále plné hustého provozu – Korejci jezdí, podle mého, dost bezohledně, a pokud jen trochu mohou, velmi rychle a to i ve srovnání s českými řidiči.

Korejci samotní jsou velmi přátelští a uctiví, umí mizerně anglicky, ale snaží se pomoci, jak jen mohou. Například v Tescu u vchodu stojí muž, který osobně zdraví a uklání se každému příchozímu a kromě jiného slouží jako hlídač odložených tašek. Evropané a hlavně Evropanky se jim asi hodně líbí, neustále nás zdravili neznámí lidé na ulicích a hlavně školáci se vyptávali na národnost a chválili náš vzhled. Na závěr doporučení – pokud někdo potřebuje akutně zvýšit sebevědomí nebo má mindráky ze vzhledu, navštivte nějakou asijskou zemi, vrátíte se jako vyměnění.