Se mnou lze tedy nahlédnout pouze na tu první problematiku.

Nejprve ale pár otázek, které tehdy padly:

Kde se podle vás dá setkat s šikanou?

Jak si myslíte, že to ovlivní oběť?

Jak se chovají agresoři navenek?

Jaký typ lidí je podle vás nejpravděpodobnější obětí?

Něčím takovým a spoustou dalších jsme byli zahrnuti hned, jakmile jsme zhlédli film poukazující na tento problém – Mezi stěnami. Upřímně necelých 40 minut sledování příběhu podle pravdivých událostí nás uklidnilo po předchozím rozjaření při menších technických potížích v učebně fyziky natolik, že snad každý z nás si odtud nakonec něco odnesl.

Děj filmu ukazoval typický příklad šikany. Chlapec s výbornými výsledky ve škole se stává obětí dvou dalších a parta dívek je pozoruje a baví se. Vše dojde tak daleko, až oběť pomýšlí na sebevraždu (což, musím podotknout, bylo báječně vystihnuto záběrem z okna), ale naštěstí se vzchopí a svěří se. Přesto zde proběhne pár zvratů, nebo spíše jediný zásadní, avšak posledních pár minut se může divák rozčilovat nad slabým trestem ve škole (trojka z chování) a pak si to vynahradit sledováním soudního procesu – či spíše pouze vynášení rozsudku. Nezletilý dostal dozor a již zletilý podmínku.

Celkově bych za svůj ročník zhodnotila tuto diskusi za velmi poučnou, přestože si myslím, že by ji spíš měli pořádat pro mladší.