Poslyšte pravdivý příběh ženy z Linthicumu v Marylandu, která se rozhodla vydláždit kuchyň, jak se píše ve skvělém článku Erica Collinse na titulní stránce Annapoliských novin The Capital, který mi zaslalo mnoho pozorných čtenářů. Podle tohoto článku se žena, která chtěla být uváděna pouze jako „Anna“ z důvodů, které vyjdou najevo později, rozhodla překvapit svého snoubence tím, že kuchyň vydláždí sama, čímž ušetří 700 $, které by si takzvaný „expert“ naúčtoval za práci.

Krok 1, samozřejmě, pro Annu znamenal rozetřít po podlaze silné lepidlo, aby dlaždice pevně držely na svém místě. Poté Anna přešla ke kroku 2, který obnášel – jak jste pravděpodobně uhodli – uklouznout a spadnout po hlavě do vrstvy lepidla, kterou vytvořila v kroku 1, čímž přilnula k podlaze jako žvýkačka na horký chodník.

Naštěstí, Anna nebyla sama. V domě s ní byl, díky bohu, jeden z nejužitečnějších společníků, jakého jen člověk může mít: malý pes. Konkrétně to byl jorkširský teriér, plemeno původně vyšlechtěno v Anglii, aby sloužilo jako nanašedlo make-upu. Dospělý jorkšír je velký zhruba jako běžný vlašský ořech s tím, že má více chlupů a menší mozek.

Annina fenka, Kleopatra, uviděla, že její majitelka má potíže, a proto ihned vyrazila a přivedla policistu.

Ha ha! Ne, vážně, Kleopatra udělala to, co udělá každý pes, když má jejich pán trable: lízala Annin obličej. Psi věří, že to je správná reakce na každý stav nouze. Pokud by Lassie byla skutečný pes a malý Timmy by se začal propadat do pohyblivých písků, tak namísto aby běžela za farmářem pro pomoc, by malého Timmyho lízala na obličeji, dokud by nezmizel, a pak, s vědomím, že udělala vše, co mohla, by pokračovala olizováním sebe sama.

Každopádně, když se Kleopatra rozhodla pomoci, přirozeně se také přilepila. Ale opět štěstí stálo při Anně, protože doma byly také její dvě dcery ve věku devíti a deseti let, které, po zjištění, že vzniklá situace není vůbec k smíchu, se ihned, slovy článku z The Capital, „začaly hystericky smát“.

Nakonec, s jejich pomocí, se Anna odlepila od podlahy a byla schopna dodlaždit kuchyň. Ale pořád byla celá od lepidla. Takže, podle novinového článku, „zavolala lepidlovou pohotovostní hotline, ale nikdo to nezvedal“.

Nevím jak vás, ale mě tato věta znepokojuje. Myslím, že by někdo měl zkontrolovat zaměstnance lepidlové pohotovostní hotline. Představuji si kancelář páchnoucí lepidlem s vyčerpanými pracovníky permanentně přilepenými k podlaze, stěnám, stropům, k sobě navzájem atd. Když o tom tak přemýšlím, takto si představuji i Kongres.

Ale zpět k Anně: Ve snaze vyřešit svůj problém, zavolala výrobci dlažby. Během tohoto hovoru, lepidlo na jejím těle ztuhlo tak, že 1) její pravá noha nešla odtrhnout od podlahy; 2) její nohy nešly odtrhnout od sebe; 3) sama se nemohla odtrhnout od židle; a 4) její ruka nešla odtrhnout od telefonu.

„Musela jsem vytočit 911 nosem“, cituje článek.

Když dorazil záchranný sbor, našli Annu stále přilepenou. Toto je nejspíš vhodná chvíle připomenout fakt, že měla na sobě pouze spodní prádlo. Naštěstí, záchranáři byli seriózní, kompetentní, těžce trénovaní profesionálové, a proto, znova cituji The Capital, „plakali smíchy“.

Když se vzpamatovali, pomohli Anně z nouze podle standardního postupu pro tento typ situace: lízáním jejího obličeje.

Ne, vážně, osvobodili ji s pomocí ředidla a vše bylo v pořádku. Anna má novou dlažbu a ušetřila 700 $, pro které jistojistě stojí za to strpět ostudu dost velkou tak na čtyři, pět životů.

Takže, poučení je, kutilové, toto: Nebojte se dláždění! Pouze se ujistěte, že máte po ruce psa, a nezapomeňte pravidlo č. 1 profesionálních pokládačů dlažeb: mějte čisté spodní prádlo.

© 2008, Dave Barry

Tento pamětihodný sloupek Dava Barryho byl původně publikován 31. prosince 2000.

Originál a další sloupky najdete na stránkách Miami Herald.

Více neoficiálních překladů (nejen) sloupků Dava Barryho najdete na www.davebarry.cz.