Jak symbolické, první školní den, datován na první září, letos vyšel na den v týdnu první, tedy pondělní. Mnoho z Vás učinilo první kroky, první smělé i nesmělé pohledy, první pozdravy a první usazení do lavic na půdě věhlasného a jediného karvinského gymnázia. Mnozí z Vás také přišli se zalepenýma očima, sluchátky na uších, tradičně si vyslechli tradiční projev z úst ředitelových a následně utíkali domů, pravděpodobně dospat nedospané. Našli se i tací, kteří tajně doufali v prodloužené volno, o němž kolovaly zvěsti již mnoho dní předem, ti méně nároční si alespoň přáli několikatýdenní zkrácené vyučování. Jiní zase, popuzeni pomalu probíhajícími opravami, jenž, pro ty méně znalé připomínáme, měly být příčinou oněch úlev, zaplakali nad drahocennými hodinami, o které přijdou. A ti političtěji smýšlející zauvažovali, jak je možné, nesplnit práci v daném termínu, načež studenti o prázdninách manuálně pracující, pochopili.
Přesto jsme všichni velice rádi, že chodba v přízemí již nepřipomíná nemocniční čekárnu, že máme ve třídách nová, zatím lesknoucí se umyvadla i kachličky, a že si také budeme moci vybírat ze dvou jídel. Doufejme jen, že nepůjde o výběr typu „kuře po francouzsku“ a „kuře po zahradnicku“, a taktéž si přejme objednávací terminál bez front, příznivé ceny v bufetu, krásné známky, hodné profesory i snesitelné spolužáky.
Fanděme maturantům v jejich posledním zápolení a modleme se, že ve světě dospělých nezapomenou kým jsou, buďme vlídní a hodní k vyplašeným prvákům, slušní k profesorům, v bufetu si objednávejme rychle a za obědy děkujme. Buďme studenty, za které se nemusí stydět nejen karvinské gymnázium!

Pozn. ŠR: A toliko naše budovatelská Larva.
Také přeji nejen našim novým studentům dostatek píle a maturantům pevné nervy.
Nehleďme na stále se snižující nároky u příjmacích zkoušek na náš ústav, nehleďme na opět nedokončené opravy v daném termínu… Hleďme spíše dopředu vstříc novým zítřkům a snažme se – slovy pana ředitele – ‚raisovat své studijní výsledky‘…