Zdeněk Adamec spáchal sebevraždu. Ve čtvrtek 6.3.2003 ráno se upálil po vzoru Jana Palacha na horním konci Václavského náměstí v Praze. Na rozloučenou zanechal třístránkový dopis nazvaný Akce pochodeň 2003 adresovaný celému lidstvu.

Byl to samotářský devatenáctiletý chlapec se zálibou v počítačích žijící vcelku nezajímavý život, veškerý svůj čas totiž trávil prakticky jen ve škole a doma s rodiči. Se svou matkou trávil mnoho chvil rodinného života, kamarádů moc neměl.

Nebýt toho, že sepsal internetové stránky pro skupinu darkerů, tedy skupiny lidí zaměřujících se na organizované ničení rozvodů elektrického napětí, a že byl kvůli tomu vyslýchán policií, pro mnoho z nás by byla jeho sebevražda záhadou. Takhle je pro nás z části blázen a z části chudák, který neunesl obdivení z porušení zákona, a psychicky se zhroutil. To, že stránky jen vytvořil, protože to uměl, a že žádné darkerství neprováděl se už tak moc neví. Není to potřeba vědět, prostě měl něco s nějakými darkery. Že s policií dobrovolně hodinu spolupracoval na své výpovědi a tím pro něj vše skončilo se médiím taky nechtělo sdělovat. Proč taky, na tom přece není nic zajímavého. A když v pondělí v onom týdnu si Z. Adamec v novinách přečetl, co podle smečky senzace chtivých novinářů je zač, vnitřně se zlomil.

Jan Palach byl pro většinu z nás hrdina. Zdeněk Adamec neprotestoval proti viditelnému zlu. Nebyl pln zloby vůči několika konkrétním osobám. Obviňoval většinu lidí téhle planety. Nenaložil na sebe výbušniny a nenasedl do plného autobusu, aby se lidstvu pomstil. Nepříložil si hlaveň ke spánku někde tiše v ústraní. Chtěl nám otevřít oči. Jeho sebevražda možná nebyla sobecká, jak je sebevražda z psychologicko-filosofického hlediska vnímána. Jeho sebevražda podle něj byla obětováním svého života pro ušlechtilý cíl. Pár desítek procent lidí přinutil se nad sebou zamyslet, přiznat si ten vrozený a úmyslně pěstovaný egoismus, který je nám lidem v poslední době vlastní.

Mluvil o globálních problémech, které tu opravdu jsou, ale díky obecně danému schématu myšlení lidí Po nás ať přijde potopa se s nimi vůbec nic neděje.
Mnoho odpůrců našel jen tím, že zařadil jeden odkaz na stránky \„vesmirných lidí\“, a přitom ho nijak nekomentoval. (Stránky vesmírných lidí ve svém principu propagují lásku, přátelství a ekologii, bývají ale často považovány za sektářské).
Mluvil o naivně utopistickém modelu \„totální\“ demokracie. Ano, právě díky této myšlenkově slabé části dopisu ho mnoho lidí označilo za blázna. S ostatními částmi dopisu, ačkoli si to neradi připustíte, můžete jen souhlasit.

Jan Palach byl hrdina. Byl proti okupaci Československa, která byla pro většinu lidí aktuální hrozbou. A protože se globální problémy za našeho života neprojeví, zítra všechny ledovce neroztají, zítra nevymře celá Afrika hlady, a protože to není \„naše realita\“ která je každý den překrucována a dezinterpretována v novinách a televizi, nemusíme se jeho sebevraždou zabývat

Zdeňka Adamce můžeme označit za blázna, i když nás prosil, abychom to nedělali, nemusíme se jím zabývat, můžeme ho litovat, můžeme s ním soucítit, nebo se nad sebou a svým každodenním sobeckým jednáním můžeme zamyslet. Je to naše vlastní volba.

Rád bych alespoň touto cestou vyjádřil upřímnou soustrast jeho rodičům a příbuzným, zvláště jeho matce, která jeho sebevraždu nese velmi těžce.