Iniciativa proti válce (IPV) nesouhlasí s plánovaným útokem na Irák a chce věcně a bez předsudků zpochybňovat způsob, jakým je prosazován a zdůvodňován. Protestujeme z těchto důvodů:

1/ Chybí důkazy o tom, že Irák disponuje zbraněmi hromadného ničení. Závěrečná zpráva IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) z inspekce v r. 1998 zní jednoznačně (http://www.iaea.org/, sekce 3): od dubna do září 1998 provedly monitorovací skupiny 243 inspekcí ve 137 oblastech, z toho ve 37 nově; celkový počet inspekcí od srpna 1994 byl 1540. \„Většina těchto prohlídek byla vykonána bez předešlého oznámení… Během těchto inspekcí nebyly objeveny žádné známky
zakázaného materiálu, vybavení či aktivit.\“ Navíc: už od r. 1991 Irák setrvale upadá ekonomicky, průmyslově, infrastrukturně (mj. v důsledku embarga OSN). Je velmi nepravděpodobné, že by v této svízelné hospodářské situaci byl schopen produkovat zbraně hromadného ničení. Podle řady vojenských expertů (např. Josepha Rittera, bývalého vojenského inspektora v Iráku) je to takřka nemožné.

2/ Chybí důkazy o vazbách mezi iráckým režimem a teroristickou sítí Al Kájda. G. Bush sice letos v létě prohlásil, že americké \„tajné služby mají NEPŘÍMÉ důkazy, že Irák podporuje Al Kájdu\“, nikdy ale nebyly předloženy veřejnosti, prý kvůli nutnosti utajení. Podle váhavého stanoviska evropských států i OSN se zdá, že G. Bush důkazy nepředložil ani jim (nebo je důkazy nepřesvědčily). Tyto důkazy bychom měli požžadovat tím spíš, že vazby
fundamentalis­tických teroristických skupin na Irák postrádají logiku. Al Kájda je založena na náboženském fanatismu, proti tomu S. Husajn je zastáncem světského státu a prezentaci vlastní víry využívá především jako nástroj k upevnění moci (například inscenuje a následně pak v televizi vysílá vlastní modlení) – islámští fundamentalisté ho tedy považují spíše za svého nepřítele. Navíc: vypjatě autokratický irácký vůdce by sotva ve své zemi toleroval nezávislé síly, natož v podobě výcvikových táborů sloužících potřebám islamistů.

3/ Na základě výše uvedeného nevidíme žádný důvod, jak ospravedlnit svržení Husajnovy diktatury zvnějšku (to je úkolem iráckého obyvatelstva). \„Boj proti terorismu\“ je v tomto případě argument velmi pochybný. Terorismus je samozřejmě reálný problém, \„boj proti terorismu\“ jsou však slova, která jsou zneužívána, a tím se povážlivě vytrácí jejich smysl. Například prezident Putin heslem \„boje proti terorismu\“ zastírá používání státního teroru i proti
čečenskému obyvatelstvu. Podobně G. Bush používá tato slova velmi účelově: na summitu NATO mluvil o Iráku jako o \„boji proti terorismu\“, v Rusku už byla hlavním tématem ropa a její cena po případné válce v Iráku.

4/ Program USA pro Irák nenabízí demokracii. Po případném vítězství plánují USA zavést půlroční vojenskou správu, během které se nesplní naděje Kurdů na autonomii (Turecko prohlásilo, že v první den vyhlášení autonomie tuto oblast vojensky obsadí) ani obdobný požadavek Šiítů na jihu země. Obáváme se, že
vedlejším produktem války tak bude kontrola amerických ropných společností nad iráckou ropou.

5/ Uznáváme, že v době, kdy lidstvo je schopno vyrábět zbraně hromadného ničení, je velmi nebezpečné absolutizovat státní suverenitu . Zároveň ale není možné, aby soudci nad potenciálně nebezpečnými státními režimy byly jiné státy, neboť jednotlivý stát má často sklon zohledňovat vlastní momentální partikulární zájmy. Navíc: legitimita politické moci je dnes v demokratických státech zcela samozřejmě odvozena od možnosti svého zástupce zvolit. Americkou vládu nezvolil svět, nýbrž americký lid. Proto tato vláda nemá oprávnění rozhodovat o světě. Irácká opozice opakovaně upozorňuje, že pro svržení S. Husajna potřebuje podporu a pomoc ze zahraničí, odmítá ale válku a bojovnou americkou rétoriku vůbec. Ta totiž stávající režim posiluje, neboť S. Husajn může sám sebe prezentovat jako hrdého bojovníka proti americkému
imperialismu. (Právo, 3.12.02)

6/ USA a Velká Británie přistupují k irácké kauze předpojatě. Bezprostřední reakce na irácké přijetí rezoluce (G. Bush, J. Straw aj.) svědčí o tom, že USA a VB jednání Iráku předem zpochybňují a nadále připravují válku. Požadujeme, aby i v případě Iráku platila presumpce neviny.

7/ Naši přední politici postupně vyklízejí pozice a staví se k případnému útoku stále alibističtěji - Václav Havel přestává zdůrazňovat nutnost souhlasu OSN s případnou intervencí, ministr Tvrdík jako první otevřeně prohlásil, že na mandátu OSN netrvá (Právo, 27.11.02) a premiér Špidla předjímá
na základě setkání s americkým prezidentem, že válka v Iráku nejspíš bude (Právo, 27.11.02). Jde ale také o to, zda má být a proč. 

Za Iniciativu proti válce Martin Šaffek a Robin Ujfaluši

Kontakt: http://www.koss.info/
antiwar@atlas.cz