Svátek svatého Valentýna patří mezi několik málo svátků v ČR, které jsou oslavovány individuálně a neoficiálně, nejsou tedy jako svátky státem uznány (Škoda, mohl by být den volna navíc, nemyslíte?:)). Pochybuji, že by někdo nevěděl, o jakém svátku tady mluvím. Tento svátek si každý (jak už jsem se zmínila) slaví po svém. „Tradicí“ je snad jen mít svého milovaného bližního, se kterým tento den oslavujeme.

Již několik týdnů dopředu se výlohy obchodů zdobí nejrůznějšími srdíčky s nápisy 14. 2. a obsahy obchodů se doplňují o nejrůznější sladké a kýčovité dárečky k Svátku všech zamilovaných. Nikdo tedy nemá nouzi sehnat něco pro potěšení své drahé polovičce, protože tyto věci jsou nám až vtíravě nabízeny na každém kroku.

Valentýn se kromě obrovské obliby těší i velikému odporu. Je plno lidí, kteří tento svátek neslaví, ba ho přímo nenávidí. A tím nechci říct, že by to museli být lidé zakomplexovaní a osamocení. Abych se totiž přiznala, já sama tento svátek moc neuznávám. Nejen, že si myslím, že je tento neoficiální „svátek“ příliš komerční a na každém kroku se nám nabízí, ale když mám někoho ráda, zahrnuji ho láskou a pozornostmi po celý rok a nejen v tento den. Chápu a plně toleruji, že tento den je jakýmsi symbolem lásky a proto se „slaví“ tak, jak se „slaví“. Názor je názor, a tak se tedy snažím vyhnout případným příliš horlivým diskuzím na toto téma.

Názory, co se týče obliby, jsou tedy opět rozdílné, ale Valentýn i přesto zůstává jedním z nejoblíbenějších svátků hlavně mezi mladými lidmi.

Tak a teď k tomu nejdůležitějšímu

Symboly svátku jsou červená barva, srdce, květiny a přáníčka zvaná valentinky. A víte proč? 

Pár faktů – 14. února roku 269 dal římský císař Claudius II. Germanicus Valentýna (tehdy ještě nikoli svatého – tento titul získal až dodatečně právě kvůli své mučednické smrti) popravit. Skutečným důvodem popravy bylo jeho zatvrzelé odmítání vzdát se křesťanství. Nicméně podle legendy byl popraven proto, že tajně oddával zamilované páry navzdory tomu, že zmíněný, údajně duševně chorý, císař sňatky zakázal – obával se totiž, že ženatí muži nebudou tak dobrými vojáky jako svobodní.

– Pověst dále praví, že těsně před popravou poslal Valentýn zamilované psaníčko dívce svého srdce, a to přímo žalářníkově dceři! Na paměť toho si zamilovaní posílají valentinky, v nichž si vyznávají lásku.

– Hned poté, co byl popravený Valentýn pohřben, prý na jeho hrobě zázračně rozkvetl mandlovník čerstvě zasazený jeho nešťastnou milou. Proto se zamilovaní obdarovávají květinami.

– Valentýnovo srdce prý dívce tajně donesl kat – proto jsou srdce hlavním valentýnským motivem. Červená barva pak připomíná jeho nevinně prolitou krev a navíc je stejně jako srdce tradičním symbolem lásky.

– Řešit, zda se to všechno stalo, nebo ne, nemá smysl – pravda je, že Valentýn byl tehdy nevinně popraven, pravděpodobné je, že byl zamilován a že pro něj nějaká dívka truchlila. Zamilovaní každopádně legendě věří a tento den si z vděčnosti k Valentýnovi vybrali za svůj svátek.