Minule jsme skončili vínem, nyní pokračujeme destiláty.

Destiláty

Když se nechá kvasit víno, med nebo obilný slad, dosáhnete se pouze určité

koncentrace alkoholu (maximálně kolem 15 %), při které se kvasinky vzniklým ethanolem

otráví a celý proces se zastaví. Starověké civilizace proto tvrdý alkohol vůbec

neznaly.
Kolem objevu destilace alkoholu existuje velké množství legend, jedna z nich přičítá

vynález dokonce scholastikovi Albertu Velikému. Nicméně destilaci jako první použili

ještě před rokem 1000 spíše arabští než evropští alchymisté (i název alkohol pochází z

arabštiny) a Evropa se s objevem seznámila až díky vojákům vracejícím se z křížových

výprav.
Zřejmě nezávisle na Arabech objevili destilaci i Číňané, kteří však tvrdý alkohol

využívali spíše jako rozpouštědla pro další substance. Alkohol byl tedy v Číně spíše

určen pro lékařské účely než k pravidelnému pití.

Whisky

Písemné prameny se o tomto nápoji zmiňují již v roce 1494. Kořeny má však whisky

mnohem hlubší, byla vyráběna prokazatelně ve 13. století a možná i o století dříve.

Spor, jestli se whisky vyráběla dříve ve Skotsku nebo v Irsku, je pro oba zúčastněné

národy natolik důležitý, že se ho třetí strany raději neodvažují řešit. Irská whisky se

od své skotské sestry odlišuje technologií výroby: Slad se suší bez kontaktu s kouřem,

proto má nápoj jinou chuť a není v něm cítit rašelina. Kanadská whisky se připravuje

ze žita a americký bourbon z kukuřice (zatímco skotská whisky typu malt se získá

destilací ze sladového ječmene, přičemž druhý typ zvaný grain spirit, je připravován

ze sladového ječmene smíchaného s jinými obilninami).

Dryáky z Nového světa

Severoameričtí Indiáni, ač používali např. sladkou šťávu získanou z javoru,

neučinili na poli alkoholismu zřejmě opravdu nic zvlášť převratného. Ne tak ovšem

jejich příbuzní z Mexika a z And.
Ze zkvašené šťávy kaktusovité rostliny agáve pili Aztékové opojný nápoj zvaný pulque.

Konzumace byla spojena s náboženskými obřady a její sekulární forma se trestala.

Potomkem pulque jsou dnes pálenka mezcal a jeho ještě oblíbenější sestra tequila (liší

se od sebe tím, že tequila zraje v sudech). Inkové a kolumbijští Indiáni se opíjeli především kukuřičným kvašeným nápojem zvaným

čiča (těžko říct, zda je vhodnější označovat čiču spíše jako pivo nebo víno). K

natrávení škrobu došlo účinkem enzymů z lidských slin – indiánské ženy kukuřičná zrna

žvýkaly a poněkud nechutný výsledek pak plivaly do kvasných nádob.
Nový svět nás obohatil také o rum. Jde nejčastěji o vedlejší produkt při výrobě

třtinového cukru. Někdy je užíván i zvláštní systém přípravy rumu, při němž se žádný

sud nikdy úplně nevyprázdní a zbytek na dně se vždy míchá s novou várkou. Vyzrálé,

ušlechtilé, deseti až patnáctileté rumy se na rozdíl od našeho tuzemáku už s ničím

nekombinují a mají se pít čisté z koňakových skleniček.

Další

Gin

Gin vynalezl v 1. polovině 16. století holandský lékař Sylvius, který jako první

předestiloval čistý laboratorní líh s bobulemi jalovce (název gin je odvozen od

holandského genever nebo francouzského geneviere, což právě označuje jalovec). Gin byl

tedy nápojem původně nizozemským, do Anglie se dostal spolu s Holanďany.
Do ginu se dnes kromě jalovcových bobulí přidávají i další přísady: např. koriandr,

hořké mandle, kardamon, citronová a pomerančová kůra. Gin má díky tomu tak výraznou

vůni, že se prý nemá pít jako míchaný nápoj.
U nás nějaký experimentátor nahradil jalovec používaný k ochucení obilného destilátu a

výsledkem byla borovička.

Koňak

Koňak, destilát vína, se jmenuje podle francouzského města Cognac. \„Stejné\“, avšak jinde

připravované nápoje se označují jako brandy (srovnejte i podobný vztah mezi označeními

šampaňské-sekt). Zajímavou vlastností koňaku, pokud nepočítáme chuť a vůni, je i jeho

viskozita, daná vyšším obsahem glycerinu. Pokud kvalitním koňakem ve sklenici točíte,

měla by se jednolitá masa kapaliny začít na okrajích postupně rozpadat na drobné

kapičky.

Vodka

O vynález vodky se dodnes hádají Rusové, Ukrajinci a Poláci. Jak ukazuje název,

tento nápoj se pije stejně snadno jako voda (nebo se to tak alespoň zdá). Ve

středověku byla vodka pokládána nejen za nápoj, ale využívána i jako lék na

malomyslnost a dalších nervově psychické poruchy.

Závěrečné perličky

aneb Vyhánění čerta ďáblem: Nápoje proti kocovině

Existuje celá řada \„zaručených\“ návodů, jak přetrpět kocovinu. Klasické léky

vycházejí obvykle z acylpyrinu či paralenu. Doporučována je jedlá soda, mléko, ocet a

hořčík, někdo preferuje v kocovině vyprošťovací pivo. Například antikocovinová ob­doba

Bloody Mary se skládá z brandy, vorcesteru, kečupu, syrového žloutku, pepře, papriky,

a trochy octa. Žloutek má zůstat vcelku na povrchu, nápoj je údajně třeba vypít

jediným hltem a pak zavřít oči :) .

Související články:

• Historie alkoholu I.
• Zabiják

Informace z:

• www.stoplusjedna.newton.cz
• www.absint.cz
• www.scienceworld.cz
• www.pivovary.ic.cz
• www.svetvina.cz