1. Ukřižování

Tento způsob popravy patří k nejstarším, dnes se již nepoužívá. Pokud vám říká něco Ukřižování Ježíše Nazaretského, nemusíte snad číst dál. Odsouzený člověk byl nejprve pořádně zbičován. Poté mu byl na záda naložen příčný trám kříže, který si musel odvléct až na popraviště, kde už byla v zemi připevněna svislá část kříže. Na popravišti odsouzeného svlékli donaha a jeho paže přitloukli k příčnému trámu. Trám byl potom vyzdvižen a pevně připevněn ke svislé části kříže. Poté byly ke kříži přibity i nohy. Nad zločincovu hlavu bylo umístěno oznámení, kde bylo jeho jméno a zločin. Smrt byla zřejmě způsobena vyčerpáním nebo selháním srdce. Snad nemusím dodávat, že smrt byla velmi pomalá, trvala i několik dnů. Takto se popravovali političtí nebo náboženští agitátoři, piráti, otroci nebo ti, kteří neměli žádná občanská práva.

2. Věšení

Tato metoda byla používána ve Velké Británii až do zrušení trestu smrti v roce 1965. Je pokládána za jistou a rychlou a bezbolestnou. Nicméně rychlá smrt se vyskytuje zřídkakdy. Nedotčená kůže a nervy nad oprátkou naznačují, že člověk může cítit jak zařezávání smyčky, tak její rdousivý efekt. Jsou známy případy i velice pomalých smrtí při použití této metody, kdy se může vězeň dusit až 45 minut. Vězňovi jsou zabezpečeny ruce a nohy, zavázány oči a je mu kolem krku umístěna smyčka. Pak se otevře poklop a vězeň se propadne. Jsou země (např. Írán), kde je používán \„zastaralý\“ způsob popravy oběšením – smrt je způsobena pomalým zadušením.

3. Setnutí hlavy

Gilotinou se popravovalo i ve francouzských koloniích, Belgii, Řecku a nacistickém Německu. Gilotina byla proslavena za Velké francouzské revoluce. Po odjištění sekera spadne a odsouzenci setne hlavu, která spadne do koše před gilotinou. Dnes se tento způsob popravy již nepoužívá. Dodnes se stíná jenom mečem, konkrétně v Saudské Arábii. I tato metoda, podobně jako věšení, bývala považována za rychlou a humánní. Popravčí ale musí tít několikrát. V mozku zůstává okysličená krev, takže podle nových poznatků může mozek ještě řadu vteřin po stětí hlavy zůstat v činnosti a registrovat bolest.

4. Kamenování

Tato barbarská metoda má dlouhou tradici v zemích Středního východu. Je dodnes používána v řadě islámských států, zejména v Íránu. Odsouzenému svážou ruce a nohy a po krk ho zahrabou do písku. Hlava je pokryta rouškou. Dav poté odsouzence kamenuje do té doby, než ustanou výkřiky a usoudí, že ortel byl vykonán. Íránské zákony zakazují používat k tomuto účelu velké kameny, aby smrt nenastala příliš rychle. Smrt může být způsobena poškozením mozku, nedostatečným dýcháním nebo kombinací různých zranění. I v evropských zemích byl ve středověku tento způsob praktikován. Odsouzený byl většinou přivázán ke kůlu. Poté byl přihlížejícím vydán rozkaz k házení kamenů.

5. Zastřelení

Je řazeno mezi humánnější způsoby popravy. V každé zemi se ale liší. Rychlost smrti je závislá na tom, kam je vězeň zasažen. V Číně je odsouzenec donucen si kleknout, jsou mu zavázány ruce za zády a je střelen zezadu do hlavy. V USA je vězeň přivázán k židli, která je obklopena pytli s pískem pro pohlcení krve, koženými řemeny. Poté mu je na hlavu nasazena černá kukla a místo srdce se dá bílý látkový terč. Ve vzdálenosti několika metrů je pět střelců. Jednomu je podán slepý náboj. Každý střelec zamíří a vystřelí. Příčin smrti může být více: vykrvácení, roztržení srdce, nebo plic. Vězeň ztratí vědomí jen v případě, že dojde k přerušení dodávky krve do mozku. Když střelci nezasáhnou srdce, umírá vězeň pomalu na vykrvácení (to se stalo v Utahu v roce 1951, kdy všech 5 střelců mířilo úmyslně mimo terč, vězeň postupně vykrvácel). Britská královská komise tento způsob popravy zrušila v roce 1953. Důvod: Není jisté, že popravčí četa dokáže zasáhnout životně důležité orgány.

6. Plynová komora

<img src=\„obrazky/ply­nova komora\“ alt=\„plynová komora\“ class=\„vlevo\“ />

V tomto případě jde o vzduchotěsnou místnost se židlí, na niž je upoután odsouzenec. Poprvé byl tento způsob nehumánní popravy použit v Nevadě r. 1921. Vězeň je instruován, aby hluboce dýchal pro urychlení procesu. Hodně vězňů se ale snaží zadržet dech, neztrácí hned vědomí a je patrný extrémní horor. (Jistý vězeň předtím, než zemřel v kalifornské plynové komoře, slíbil reportérům, že kývne, kdyby to bolelo. Hlavou kýval několik minut.) Tato metoda je používána pouze v několika státech USA, například v Nevadě, Arizoně, Coloradu.

7. Elektrické křeslo

<img src=\„obrazky/e­lektricke kreslo\“ alt=\„elektrické křeslo\“ class=\„vpravo\“ />

Poprvé bylo použito v New Yorku v roce 1890 a stále se užívá ve třinácti státech USA. Odsouzenec je upoután do dřevěné židle, přiloží se elektrody a zapne proud o třiceti tisících wattech. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund až se tělo ochladí a zkontroluje jestli vězňovo srdce stále bije. Jestliže ano, je znovu připojen zdroj a takto se pokračuje, dokud není člověk mrtvý. Vězeň cítí bolest a trpí v případě, že neztratí vědomí.

8. Smrtící injekce

<img src=\„obrazky/smrti­ci injekce\“ alt=\„smrtící injekce\“ class=\„vlevo\“ />

Byla zavedena v USA v roce 1977 a je používána ve třiadvaceti amerických státech. Je to nejrozšířenější a zřejmě nejhumánnější metoda popravy. Odsouzenec je připoután ke stolu a je mu vstříknuta látka, po níž během deseti až patnácti vteřin usíná. Poté následuje další, tentokrát již smrtící injekce. Jestliže člen popravčího týmu vstříkne roztok do svalu místo do žíly, způsobuje vězňovi velké bolesti.

V první části Trestu smrti jste se mohli dočíst o tzv. justičních omylech. Nebudu tedy opakovat, co je napsáno v části první. Chtěla bych jen upozornit na tresty smrti, které se proslavily po svém vykonání nevinou odsouzeného.

Ron Williamson- bývalý profesionální baseballista a odsouzenec na smrt v americkém státě Oklahoma. Rok po popravě prokázala zkouška DNA, že byl odsouzen za vraždu a znásilnění, které nikdy nespáchal. Příběh Rona Williamsona z let 1994 až 1995 se za posledních 25 let opakoval v různých státech Unie více než pětasedmdesátkrát.

Druhou ženou odsouzenou v Texasu k smrti byla Betty Lou Beetsová. Betty Beetsová (62) byla mentálně narušená osobnost. Soud, který ji odsoudil k smrti, nikdy neslyšel o jejím fyzickém, sexuálním a citovém zneužívání jejími několika manžely. Byla usvědčena ze zavraždění svého pátého manžela.

Odell Barnes byl popraven smrtící injekcí v texaské věznici Huntsville. Stalo se tak navzdory protestům světových státníků a ochránců lidských práv, kteří apelovali na guvernéra Texasu George W. Bushe, aby popravu odložil. O třicetidenní odklad ho požádal např. i papež Jan Pavel II. či francouzský prezident Jacques Chirac. V Barnesův prospěch intervenoval u svého syna i bývalý americký prezident George Bush. Odell Barnes trval na své nevině i několik minut před tím, než mu byla do paže vpíchnuta injekce se smrtícím roztokem. Vyzval své stoupence, aby nevzdali boj o jeho očištění a dále usilovali o úplný zákaz trestu smrti.

Gary Graham byl odsouzen za vraždu, kterou měl spáchat, když mu bylo 17 let. Jako 38 let starý strávil více než polovinu života v cele smrti ve státě Texas (USA). Gary připouštěl různé zločinné akce, ale vždy trval na své nevině v případu vraždy. Jeho odsouzení bylo nelegální z hlediska mezinárodního práva, které zakazuje trest smrti pro zločiny spáchané v nezletilosti (méně než 18 let). 13. května 1981 byl Bobby Lambert zastřelen mužem na parkovišti u obchodu v Houstonu. Jediný důkaz proti Grahamovi byla svědkyně vraždy. Neexistuje žádný fyzický důkaz. Pět lidí tvrdilo, že s ním byli několik mil od místa vraždy. Byli prohlášeni za nespolehlivé svědky. Nejméně další dva svědci řekli, že Graham nevraždil. Grahamovi právníci předpokládali jeho vinu vzhledem k jeho minulým zločinům. Nelze ani vyloučit rasový podtext, Gary Graham byl černoch a zastřelený byl běloch. Než Graham zemřel, řekl: „Umřel jsem v boji za to, čemu jsem věřil. Pravda vyjde najevo.“

Pokud vás článek zaujal, můžete si více přečíst právě zde:

• Národní myšlenka
• iDnes.cz
• Czech Press Group
• Britské listy
• BBC World Service
• Mullerovi.NET