Calibrum, 3. listopadu 2002 | Pel-Mel
Na úvod. Vzpoury bylo dost, všem, kteří četli můj předchozí článek,
se sice omlouvat nebudu, protože jsem taky popsala to, co mi vadí, ale dál
pitvat to nehodlám
pro případné zájemce ale klidně začnu tyhle boje
psát na pokračování a bude tu nová Esmeralda, anebo že by Xena? :-)
Xena, no to mi připomíná, jak skoro každé odpoledne bojuju v šatnách
aspoň o metr čtvereční na to, abych mohla rozpřáhnout ruce a obléknout
si bundu
kdo by to řekl, ale prvačky jsou bojovnice dračice! Máme tam moc
úzkou chodbičku, takže někdy to je mírně o hubu, dámy prominou
:-)
Nejvíc se mi ale líbí na našich skříňkách, jak si tam téměř všichni
vlepili, po vzoru amerických spolustudentů, plakáty hvězd nebo svých
osobních miláčků
z jedné plechové budky na mě smyslně mrká Leo,
z jiné se svůdně usmívá Madonna nebo na mě vybafne pejsánek anebo celá
skupinka smějících se lidiček
ehm, pro ty pomalejší, pořád mám na
mysli plakáty
i když, co bych za to dala, mít ve skříňce živého
DiCapria
;-) helejte, nic proti, nám tam taky visí fešný svalnatý
blonďák s uhrančivý pohledem, který asi nikomu nebyl dost dobrý, a
našli jsme ho na zemi a adoptovali ho
:-) však aspoň ty rána nebo
přechody do přístavby si chceme nějak zpříjemnit.
Přesunu se o patro výš
jsem si dneska po dlouhé době zase chtěla
vystát frontu u bufetu a tak mě tam napadlo. Ono by každá třída neměla
volit jen předsedu nebo zástupce do studentské rady, ale i bufeťáka by
se tam postavil k okýnku a pouštěl před sebe všechny zájemce ze své
třídy, pak by přišla řada na něj a další třída
no ne?? Kolik nervů
by to ušetřilo a taky by tam nebyl důlek
každý by věděl, kdy asi bude
na řadě.. něco jako obědový systém
ale stejně pořád lepší mít
chaos před bufetem, než když mi někdo šlape po hlavě, když se
obouvám
Přeju všem ostré lokty
. :-)
Původní engine: Jan Raszyk; Webmaster: Michal Wiglasz;
© 2002 — 2009: Všechna práva vyhrazena, šíření veškerého obsahu bez souhlasu redakce zakázáno.