Na úvod. Vzpoury bylo dost, všem, kteří četli můj předchozí článek, se sice omlouvat nebudu, protože jsem taky popsala to, co mi vadí, ale dál pitvat to nehodlám… pro případné zájemce ale klidně začnu tyhle boje psát na pokračování a bude tu nová Esmeralda, anebo že by Xena? :-)

Xena, no to mi připomíná, jak skoro každé odpoledne bojuju v šatnách aspoň o metr čtvereční na to, abych mohla rozpřáhnout ruce a obléknout si bundu… kdo by to řekl, ale prvačky jsou bojovnice dračice! Máme tam moc úzkou chodbičku, takže někdy to je mírně „o hubu“, dámy prominou… :-)

Nejvíc se mi ale líbí na našich skříňkách, jak si tam téměř všichni vlepili, po vzoru amerických spolustudentů, plakáty hvězd nebo svých osobních miláčků…z jedné plechové budky na mě smyslně mrká Leo, z jiné se svůdně usmívá Madonna nebo na mě vybafne pejsánek anebo celá skupinka smějících se lidiček…ehm, pro ty pomalejší, pořád mám na mysli plakáty…i když, co bych za to dala, mít ve skříňce živého DiCapria… ;-) helejte, nic proti, nám tam taky visí fešný svalnatý blonďák s uhrančivý pohledem, který asi nikomu nebyl dost dobrý, a našli jsme ho na zemi a adoptovali ho…:-) však aspoň ty rána nebo přechody do přístavby si chceme nějak zpříjemnit.

Přesunu se o patro výš… jsem si dneska po dlouhé době zase chtěla vystát frontu u bufetu a tak mě tam napadlo. Ono by každá třída neměla volit jen předsedu nebo zástupce do studentské rady, ale i „bufeťáka“ by se tam postavil k okýnku a pouštěl před sebe všechny zájemce ze své třídy, pak by přišla řada na něj a další třída… no ne?? Kolik nervů by to ušetřilo a taky by tam nebyl důlek…každý by věděl, kdy asi bude na řadě.. něco jako „obědový“ systém…ale stejně pořád lepší mít chaos před bufetem, než když mi někdo šlape po hlavě, když se obouvám…
Přeju všem ostré lokty…. :-)