Gellar, 14. září 2004 | Postřehy
Kolikrát jste se šli projít ven a všimli si posprejované fasády čerstvě natřeného domu? Kolikrát jste cestovali posprejovaným vlakem? Tolikrát, že už tyto \„záhadné malůvky\“ ani nevnímáte. \„Zdobí\“ naše okolí, denně je vídáme na každém rohu…
Nejdříve pár faktů
Graffiti vzniklo v 60. letech minulého století na východním pobřeží USA. Podle domněnek byli prvními sprayery nejchudší vrstvy obyvatelstva, které skrze graffiti chtěly vyjádřit svou nespokojenost a upozornit na sebe. Koncem 70. let začíná graffiti pronikat i na evropský kontinent a u nás se objevuje v počátcích 90. let.
Smysl graffiti
Graffiti mnohým lidem pije krev, samotní sprayeři se ovšem brání, protože pro ně znamená jejich umění vzpouru proti betonové šedi panelových domů. Snaha zviditelnit se a přitom zůstat v anonymitě je to, co se sprayerům na jejich koníčku nejvíce líbí. Když pomineme ještě fakt, že jenom při samotném malování graffiti roste vlna adrenalinu, protože sám sprayer nikdy neví, kdy ho někdo načape přímo při činu.
Volné zdi
Starostové mnohých měst se snaží čelit problematice sprayerství volnými zdmi. Ale tyto legální plochy jsou často stavěny mimo rušnější lokality. A jak sami sprayeři tvrdí, jejich díla jsou dělána proto, aby si jich ostatní lidé všimli. Často tedy na graffiti narazíme na těch nejrušnějších místech, na náměstí větších měst (konkrétně na různých historických památkách, jejichž „vylepšení“ je pro mnohé sprayery velkým lákadlem), na fasádách nových domů, v podchodech či na vlakových vagónech.
Zákony
Sprayeři moc dobře vědí, že naše zákony jsou na ně zatím krátké. V případech, kdy jsou sprayeři chyceni přímo při činu a škoda se pohybuje kolem 2000 Kč, mohou dostat pokutu nanejvýše 3000 Kč. Teprve, když je škoda vyšší, jde o trestný čin poškozování cizí věci. Zavedení alternativních trestů u nás zatím moc nefunguje, odsouzený mnohdy čeká skoro jeden rok, aby si svůj trest mohl odpracovat veřejně prospěšnou prací.
Řešení
Ročně stát vyhodí několik desítek milionů korun na očištění ploch posprejovaných sprayery. Nemluvě o tom, že na mnohých historických památkách i po vyčištění zůstávají neodstranitelné zbytky barev. Jako jedno z řešení se nabízí omyvatelné povrchy, které by v budoucnu měly budovy mít, takže by „malůvky“ šly snadno dolů horkou vodou. Můžeme se také inspirovat ve Velké Británii, kde je zákaz prodávání sprejů.
Původní engine: Jan Raszyk; Webmaster: Michal Wiglasz;
© 2002 — 2009: Všechna práva vyhrazena, šíření veškerého obsahu bez souhlasu redakce zakázáno.