Saturn

Studentský zpravodajský web

Dnes je sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela, zítra Alexandra.

Balada Christiana

Gellar, 16. března 2006 | Postřehy čtenářů

Další z děl Kryšpína z Rolštatu …

Dobrý den, opět se hlásí poezie (teda jestli se tomu v mém podání dá vůbec říkat poezie).

Nedávno se mi dostala do ruky taková knížečka, stálo na ní: Charles Baudelaire Květy zla… Doufám, že každý, kdo navštěvuje náš milý ústav, ví kdo je, respektive byl Ch. Baudelaire, nebo už alespoň jednou ono jméno slyšel. Vyprávět jeho život nebo dílo nebudu, protože bych jenom suše opisoval články cizích lidí, snad bych je ani neopisoval, vždyť ono přece stačí použít ono známé Ctrl+C, Ctrl+V; koho to zajímá, najde si to sám, vážně, není to nic těžkého. A vy, kdo už znáte, co to bylo za stvoření, vyražte do knihovny, do knihkupectví, prohrabujte regály, prosurfujte internet…prostě si přečtěte Květy zla. Mne inspirovaly k takovémuto dílku, přeji příjemnou zábavu.

BALADA CHRISTIANA


Ó, ženo krásná, ženo, ženo má
srdce moje, jak velmi tě mám rád
v ústrety tobě padám na kolena
k vůli tvé zastavím i vodopád


Ó ženo krásná, ženo, ženo má
pojď na lóže, slyším hlasy volá Sodoma
volá Sodoma, hlasy sílí, někdo v dáli tiše lká
sám Ježíš na kříži šeptá, \„Přijde pohroma\“


Žádej mě, manžílku, slintej si, klidně se plaz
se zvonem půlnočním však zlomím ti vaz
svobodná bude hříšná duše tvá, zhebni už
za vrátky v dešti, tuš, čeká jiný muž


Jdenáctý úder zvonu v krajině usíná
jedenáctá svíce svůj plamen tichounce zhasíná
pach smrti ve vzduchu se těžce vznáší
a dvanáctá svíce už také málem zháší


Já, boží syn, hříšníče, káži ti
plamen svíce poslední nenechej zhasnouti
život tvůj, ďáblice, do něj si zaklela
satana sama vpustila si do těla


Ó ženo krásná, ženo, ženo má
přilož do krbu, jedno, dvě či tři polena
mé tělo chátrá, už nejsem mlád
po zádech běhá mi divný, divný chlad


Dvanáctý úder zvonu v krajině usíná
dvanáctá svíce svůj plamen tichounce zhasíná
divoká žena do krbu na oheň přikládá
rezavá sekera padá jí na záda


Mocné Slunce dlí vysoko nad obzorem
už dávno zrodil se nový, bídný den
pohleďme nakrátko do komnaty okénkem
co se tu událo, byl to snad sen?


Ale sen, co vás nemá, manžílek tnul
hlupák, na dvanáctou svíci nevzpomenul
a tak tam leží dva, hlavama u sebe
Ježíšek dívá se z kříže, ven, ven, tam…, tam na nebe

 

nahoru | permalink

Hledání

Stručně

  • Saturn odešel na zasloužený odpočinek. Vzpomínejte na něj tak, jak vám zůstal v paměti.
    Nezapomeneme!
 

Původní engine: Jan Raszyk; Webmaster: Michal Wiglasz;

© 2002 — 2009: Všechna práva vyhrazena, šíření veškerého obsahu bez souhlasu redakce zakázáno.