Je pátek devátého února a já mířím do školy s pocitem, že se dnes konečně nepředřu, jelikož se s celou třídou na desátou hodinu přemístíme do sportovního areálu ZŠ Dělnické. Poté, co jsme již všichni šťastně shromážděni v tenisové hale ZŠ Dělnická a společně se studenty okolních středních škol a žáky ZŠ Dělnická netrpělivě očekáváme příchod hlavy státu, dostáváme pokyn, abychom vytvořili jakousi „cestu“. Je několik minut po desáté hodině a do dveří vchází za bouřlivého potlesku „muž dne“. Prochází cestou, kterou utvořili přihlížející žáci a studenti a jeho kroky míří k připravenému pó­diu.

Po úvodním slovu prezidenta přicházejí na řadu mimo jiné i dotazy žáků a studentů. Pan prezident odpovídá na otázky typu: „Kolik času dáváte vládě?“ „Co říkáte na gesto Mirka Topolánka v poslanecké sněmovně?“ „Budeme se mít někdy na tom světě líp?“ „Co mám udělat, abych se stala političkou?“ atp. Pan prezident se snažil odpovídat stručně a zároveň velice diplomaticky i díky množství přítomných novinářů. Na některé dotazy odpovídal rovněž hejtman Moravskoslezského kraje pan Evžen Tošenovský.

Na závěr někteří rychlí a vysocí z nás mohli postřehnout slavnostní odpal tenisového míčku rukou pana prezidenta, jakožto vášnivého tenisového hráče. Poté již přišla na řadu autogramiáda a rozdávání fotografií s podpisem hlavy státu.

Dle mého osobního názoru pan prezident působil velice mile a příjemně. Nutno podotknout že naše hlava státu má vytříbený vkus co se týče oblečení a slazování barev „outfitu“ (viz foto). Někteří šťastnější z nás si dokonce s panem prezidentem mohli podat ruku, ale to opět jen ti nejaktivnější a nejnamačkanější ve předu davu. Myslím, že máme opravdu velice reprezentativní a autoritativní hlavu státu, za kterou se rozhodně nemusíme stydět.