Scotfi, 16. května 2007 | Výroky profesorů
„Nastal čas Č, hodina H,…,“ řekla před nějakou dobou paní profesorka Kleslová, autorka mnoha nesmrtelných výroků. Není však jediná, která studenty baví šílenými hláškami; nějakou perlu již řekl snad úplně každý profesor. Přinášíme vám novou (tentokrát již dvacátou) sadu jejich výroků. Bavte se dobře! :-)
Kučera: Vy jste moji dakoláčci.
Slowik: Tam někde v kakaové čtvrti.
Bochenková: Komyšáku, tralala!
Bajnar (na dvě malé holky): Jestli nepřestanete dělat kravál,
tak přísahám, že vás vykostím.
Kleslová: Venku to vypadá docela přijatelně, takže si sedněte.
Bochenková: Promiň že to říkám, ale ty jsi opravdu pako!
Pieczonka: Příklad – V kabině výtahu visí…. soused… ee, teda
kulička,…
Kroczek: Dělat průměr známek? To je jako když si nemůžete vybrat
kterou stranou obejít kaluž, tak to přefaráte středem…!
Slowik: Vy jste takový debil!
Kresač: Kolik procent Čechů máme v ČR?
Student: 1%?
Kresač: To sis spletl s karvinskou šestkou,99% cikánů.
Student: A to jedno procento?
Kresač: To jsem já.
Slowik: Asi mu přeskočilo.
Duda: No, Petře, jaká to je soustava…?
Student: Nevím…
Duda: Tak co měl spolužák nakreslené v sešitě…?
Student: Jo, aha, kosočtverečná!
Letochová: Co znamená když mám morálku?
Student: Když pomůžu babičce, která spadla do příkopu.
Letochová: A co znamená když nemám morálku?
Student: Že tam tu babku žduchnu.
Rucká: Tady u vás je to strašné. Žádný respekt. Žádná úcta
k šedinám.
Brzóska: Aniž by tušila, že se po své smrti dožije toho, že…
Parchanski: Pojďte ho někdo střízlivý vystřídat!
Kleslová: Dáme si něco běžně používaného… třeba vodovodní
voda…
Parchanski: Hm, tak to jsme si moc nepomohli…
Slowik: Nešrumoť!
Brzóska: My jsme na Pomocné vědy historické měli takovou paní, ona
byla neslaná nemastná. My jsme si 14 dní mysleli, že to je chlap. Říkali
jsme ji uspávačka hadů.
Rucká: A vy dva jste tak vzadu proč? Teda já chápu, že se tam lépe
chrápe…
Rucká: Dívejte se do té učebnice, ne na mě! Já vím, že jsem
hezčí než ta kniha, ale tak se překonejte přece.
Jelínek: Kdo se směje naposled… ten se směje poslední.
Lokajíčková: René, ty jsi fakt blbeček.
Lokajíčková: Když budete psát aspoň trochu čitelně, budu
chrochtat radostí.
(Hodina dějepisu, probírá se Řím)
Student: Chlapi chodili do války a ženské si doma válely šunky.
Lokajíčková: To je další z možností.
Kleslová: Sloučenina vodíku a někoho jiného…
Slowik: Já si myslím, že věci ani neexistují!
Slowik: Život je úplně jiný než vy si teď představujete. Ze své
vlastní tragické zkušenosti vám to můžu potvrdit.
Brózka: Chodí za mnou různí lidé a ptají se na různé věci.
Nakládalová: Proč? Proboha proč?! Čím jsem si tohle zasloužila?
Duda: Velké „b“, velké „b“, malé „b“… tady píšu malé
„a“, nevím proč… (tiše sám pro sebe): Už mám asi hlad.
Müllerová: Bacha na to, já dokážu být i brutální Nikita.
Parchanski: Tak přece máchněte tou ploutví!
Brzóska: Říkali mu modrý abbé, protože furt chodil v modrých
hadrech.
Brzóska: Josef Jungmann byl gymnaziální profesor. (zamyšleně,
samolibě a s úsměvem) Něco jako já.
Brzóska: Nebyla to ani Čeština, ani Němčina. To byl takový slovní
průjem.
Brózska (vypráví o thatcheristech – konzervativní pravici
v Anglii): Hlásají naprosté soukromé vlastnictví. To je pro ty
thatcheristy takový fetiš.
Slowik: Tak vidím, že máte vyjadřování na úrovni psí smečky.
Kleslová (v pondělní hodině): Vážení, mohli byste něco
začít dělat, dnes při pátku?!
Kleslová: Vážení, sranda veliká, ale čas stále běží…
Kučera: Přijď na konci přestávky, já ti to udělám…
Robotka: Když už musím, tak ať je to aspoň gratis…
Rucká: No tak hoši, nebojte se, pojďte blíže. Já se chci potěšit
pohledem na krásné mladé muže…
Brzóska: Vás hřeje mládí, mě podkožní tuk.
Parchanski: Na začátku teda budeme psát tu desetiminutovku v délce
asi pětadvacet minut.
Slowik: Hahaha… Já mám dnes dobrou náladu. Promiňte.
Brzóska: Vůči Rudolfovi byla obrovská averze. Nakonec to vyřešil
jednoduše. Umřel.
Brzóska: No a pak prostě s hrůzou poznali, že ty armády jsou
prostě úplně v prdeli.
Brzóska (vypráví o mládí Pol Pota): Pocházel z dobrých
sociálních poměrů. Jeho tatínek pěstoval na rýžovém poli kukuřici.
Slowik: Kam já vlezu, všude Brzóska. Krucinál! Popsaných
čtyřistapadesát tabulí!
Brzóska: Jak přišly kovy, všechno se změnilo. Kovy za to můžou!
Brzóska: Doba železná je spojená se železem.
Brzóska: …lovili lesní zvěř – medvědy, jeleny a ryby.
Nakládalová: A potom že v blázinci není sranda!
Njn. Ano, u nás legrace skutečně obvykle je. Jestli taková legrace bývá
i u vás – tedy pokud i u vás zazněl nějaký zajímavý výrok, pošlete
nám jej prosím. Díky. :-) Zde taktéž můžete nalézt
předešlé díly sebraných profesorských výroků.
Původní engine: Jan Raszyk; Webmaster: Michal Wiglasz;
© 2002 — 2009: Všechna práva vyhrazena, šíření veškerého obsahu bez souhlasu redakce zakázáno.