Saturn

Studentský zpravodajský web

Dnes je neděle 27. května 2018, svátek má Valdemar, zítra Vilém.

Výroky profesorů – 20.část

Scotfi, 16. května 2007 | Výroky profesorů

„Nastal čas Č, hodina H,…,“ řekla před nějakou dobou paní profesorka Kleslová, autorka mnoha nesmrtelných výroků. Není však jediná, která studenty baví šílenými hláškami; nějakou perlu již řekl snad úplně každý profesor. Přinášíme vám novou (tentokrát již dvacátou) sadu jejich výroků. Bavte se dobře! :-)

Kučera: Vy jste moji dakoláčci.

Slowik: Tam někde v kakaové čtvrti.

Bochenková: Komyšáku, tralala!

Bajnar (na dvě malé holky): Jestli nepřestanete dělat kravál, tak přísahám, že vás vykostím.

Kleslová: Venku to vypadá docela přijatelně, takže si sedněte.

Bochenková: Promiň že to říkám, ale ty jsi opravdu pako!

Pieczonka: Příklad – V kabině výtahu visí…. soused… ee, teda kulička,…

Kroczek: Dělat průměr známek? To je jako když si nemůžete vybrat kterou stranou obejít kaluž, tak to přefaráte středem…!

Slowik: Vy jste takový debil!

Kresač: Kolik procent Čechů máme v ČR?
Student: 1%?
Kresač: To sis spletl s karvinskou šestkou,99% cikánů.
Student: A to jedno procento?
Kresač: To jsem já.

Slowik: Asi mu přeskočilo.

Duda: No, Petře, jaká to je soustava…?
Student: Nevím…
Duda: Tak co měl spolužák nakreslené v sešitě…?
Student: Jo, aha, kosočtverečná!

Letochová: Co znamená když mám morálku?
Student: Když pomůžu babičce, která spadla do příkopu.
Letochová: A co znamená když nemám morálku?
Student: Že tam tu babku žduchnu.

Rucká: Tady u vás je to strašné. Žádný respekt. Žádná úcta k šedinám.

Brzóska: Aniž by tušila, že se po své smrti dožije toho, že…

Parchanski: Pojďte ho někdo střízlivý vystřídat!

Kleslová: Dáme si něco běžně používaného… třeba vodovodní voda…

Parchanski: Hm, tak to jsme si moc nepomohli…

Slowik: Nešrumoť!

Brzóska: My jsme na Pomocné vědy historické měli takovou paní, ona byla neslaná nemastná. My jsme si 14 dní mysleli, že to je chlap. Říkali jsme ji uspávačka hadů.

Rucká: A vy dva jste tak vzadu proč? Teda já chápu, že se tam lépe chrápe…

Rucká: Dívejte se do té učebnice, ne na mě! Já vím, že jsem hezčí než ta kniha, ale tak se překonejte přece.

Jelínek: Kdo se směje naposled… ten se směje poslední.

Lokajíčková: René, ty jsi fakt blbeček.

Lokajíčková: Když budete psát aspoň trochu čitelně, budu chrochtat radostí.

(Hodina dějepisu, probírá se Řím)
Student: Chlapi chodili do války a ženské si doma válely šunky.
Lokajíčková: To je další z možností.

Kleslová: Sloučenina vodíku a někoho jiného…

Slowik: Já si myslím, že věci ani neexistují!

Slowik: Život je úplně jiný než vy si teď představujete. Ze své vlastní tragické zkušenosti vám to můžu potvrdit.

Brózka: Chodí za mnou různí lidé a ptají se na různé věci.

Nakládalová: Proč? Proboha proč?! Čím jsem si tohle zasloužila?

Duda: Velké „b“, velké „b“, malé „b“… tady píšu malé „a“, nevím proč… (tiše sám pro sebe): Už mám asi hlad.

Müllerová: Bacha na to, já dokážu být i brutální Nikita.

Parchanski: Tak přece máchněte tou ploutví!

Brzóska: Říkali mu modrý abbé, protože furt chodil v modrých hadrech.

Brzóska: Josef Jungmann byl gymnaziální profesor. (zamyšleně, samolibě a s úsměvem) Něco jako já.

Brzóska: Nebyla to ani Čeština, ani Němčina. To byl takový slovní průjem.

Brózska (vypráví o thatcheristech – konzervativní pravici v Anglii): Hlásají naprosté soukromé vlastnictví. To je pro ty thatcheristy takový fetiš.

Slowik: Tak vidím, že máte vyjadřování na úrovni psí smečky.

Kleslová (v pondělní hodině): Vážení, mohli byste něco začít dělat, dnes při pátku?!

Kleslová: Vážení, sranda veliká, ale čas stále běží…

Kučera: Přijď na konci přestávky, já ti to udělám…

Robotka: Když už musím, tak ať je to aspoň gratis…

Rucká: No tak hoši, nebojte se, pojďte blíže. Já se chci potěšit pohledem na krásné mladé muže…

Brzóska: Vás hřeje mládí, mě podkožní tuk.

Parchanski: Na začátku teda budeme psát tu desetiminutovku v délce asi pětadvacet minut.

Slowik: Hahaha… Já mám dnes dobrou náladu. Promiňte.

Brzóska: Vůči Rudolfovi byla obrovská averze. Nakonec to vyřešil jednoduše. Umřel.

Brzóska: No a pak prostě s hrůzou poznali, že ty armády jsou prostě úplně v prdeli.

Brzóska (vypráví o mládí Pol Pota): Pocházel z dobrých sociálních poměrů. Jeho tatínek pěstoval na rýžovém poli kukuřici.

Slowik: Kam já vlezu, všude Brzóska. Krucinál! Popsaných čtyřistapadesát tabulí!

Brzóska: Jak přišly kovy, všechno se změnilo. Kovy za to můžou!

Brzóska: Doba železná je spojená se železem.

Brzóska: …lovili lesní zvěř – medvědy, jeleny a ryby.

Nakládalová: A potom že v blázinci není sranda!



Njn. Ano, u nás legrace skutečně obvykle je. Jestli taková legrace bývá i u vás – tedy pokud i u vás zazněl nějaký zajímavý výrok, pošlete nám jej prosím. Díky. :-) Zde taktéž můžete nalézt předešlé díly sebraných profesorských výroků.

 

nahoru | permalink

Hledání

Stručně

  • Saturn odešel na zasloužený odpočinek. Vzpomínejte na něj tak, jak vám zůstal v paměti.
    Nezapomeneme!
 

Původní engine: Jan Raszyk; Webmaster: Michal Wiglasz;

© 2002 — 2009: Všechna práva vyhrazena, šíření veškerého obsahu bez souhlasu redakce zakázáno.