Raziel, 17. dubna 2008 | Pel-Mel
Reklama a média nás znásilňují dennodenně, ale kdo znásilní je…?
O tom, jak nás každý den ovlivňuje reklama, jak se na nás dere ze
všech stran, jak nás ovliňuje a přesvědčuje, o tom možná nemá cenu
ani psát. Toto nejsilnější médium znásilňuje naše podvědomí
dennodenně. Ale jsou zde i lidé, kteří chtějí upozornit na
manipulaci s člověkem, na „vymývání mozků“ a na nezdravý konzum.
Jsou zde lidé, kteří „znásilní“ reklamu a média. Umělecká skupina Ztohoven apeluje na
zdravý lidský rozum, zpochybňuje pravdivost a uvěřitelnost médií, varuje
před záměnou mediálního světa za svět reálný. Underground se nezapře.
Dle dostupných informací se jedná o skupinku asi dvaceti lidí (někdy se
uvádí až sto), kteří se pravděpodobně sformují před každou akcí a
poté se zase ‚rozpadnou‘. Hlavní osobnosti působí v anonymitě pod
pseudonymy Roman Týc, Tomáš Jasný, Petr Olejka, Otto Horší nebo Sláva
Svoboda.
Máloco jim je svaté a drží se hesla, že každá další akce musí být
lepší a větší, než ta předchozí.
Otazník nad hradem
Ztohoven
na sebe upozornili poprvé v lednu 2003, kdy při bleskové akci vylezlo
několik desítek mladých umělců na neonové srdce výtvarníka Jiřího
Davida, které září nad Pražským hradem, a překryli jednu půlku, čímž
vytvořili obrovský otazník. Samotný autor vnitřně podpořil myšlenku,
ale osobně s tím nemá co dočinění. Účastníci byli předáni do rukou
policie…
Znásilněný podvědomí
Další akce byla vernisáž, která se konala přímo ve stanici metra
Dejvická v Praze. Celkem asi osmset světelných vitrín bylo přelepeno černým
otazníkem s odkazem na webové stránky sdružení po celém pražském
metru. Vernisáž na Dejvické měla opravdu charakter vernisáže se
všímvšudy, jenže byla ilegální… Avšak nějakého přehnaného zájmu
bezpečnostních orgánů se netěšila. Pro některé věci otazníky
zůstanou…
Myslím, že obrázky okolo nepotřebují komentář. Všechna vystavovaná
díla naleznete zde.
Firma euroAWK, která provozuje ‚napadené‘ reklamní vitríny podala
trestní oznámení na neznámého pachatele pro poškození majetku…
Mediální realita
Formace Ztohoven, držíc se svého hesla, si na svůj třetí umělecký
projev vybrala televizní média. Tradiční pořad Panorama,
vysílaný vždy v ranních hodinách na druhém programu České Televize se
stal prostředkem, kterým skupina napadla mediální prostor a tím
zpochybnila jeho věrohodnost. Umělci, kteří se nabourali do on-line
vysílání tím, že napadli kameru v Černém Dole a pustili mezi
krásná česká města a hory atomový hřib, měli tímto údajně vyděsit
desítky tisíc diváků, kteří pořad právě sledovali. Nikde se však
neobjevil ani jeden člověk, kterého by vysílání vyděsilo. O to víc
ukázal atomový hřib uprostřed Krkonoš sílu a zároveň také citlivost a
slabost médií.
Vedení ČT bylo zřejmě vyvedeno z míry a podalo spolu se společností
Sitour, jež Panorama vyrábí, trestní oznámení na uměleckou
skupinu Ztohoven pro podezření z poškozování cizích práv,
neoprávněné užívání cizí věci, zneužití záznamu na nosiči
informací a šíření poplašné zprávy, popřípadě dalších trestných
činů… ČT také chtěla nahrazení vzniklých škod a odškodné, které by
však měla zaplatit koprodukční společnost Sitour.
Ztohoven u soudu
Soud v Trutnově, kde se konalo zhruba před měsícem přelíčení se
sedmi obžalovanými umělci, zprostil všechny viny. Obžalobě se nepodařilo najít
jediného vyděšeného občana a nedokázala prokázat věrohodnost atomového
výbuchu. Obžalovaní skrývající se pod přezdívkami Petr Olejka, Zdeněk
Dostál, Sláva Svoboda, Otto Horší, Roman Týc, Míra Svoboda a Eman Cipace,
využili svého práva u soudu nevypovídat a spolu s početnou skupinkou
příznivců si mohli oddechnout. Ačkoliv šli do „akce“ s vědomím
postihu a přestože nechtěli nikoho vyděsit, tak jim hrozilo odnětí
svobody až v délce pěti let…
Podpora a ocenění
Nepřiměřená reakce ČT dala za vznik petici, která žádá milost pro
skupinu a obhajuje jejich záměr. Zajímavé je, že petice byla vytvořena
pracovníky a akademiky Ústavu informačních studií a knihovnictví na
Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Petice koluje po internetu a
byla již podepsána více než třinácti tisíci lidmi. Autoři předali
petici prezidentu Václavu Klausovi začátkem dubna a podpořili tím
osvobození skupiny.
Paradoxem je, že možný trestný čin, který se dle ČT musel řešit soudně
a museli se za něj utrácet peníze daňových poplatníků, byl 6. prosince
2007 odměněn Národní galerií první cenou v ročníku Ceny NG
333 pro mladé umělce z České a Slovenské republiky. Skupinu do
soutěže přihlásil fotograf a spisovatel Jan Mlčoch.
Akce Semafor
Roman Týc, jeden z klíčových členů kontroverzního uskupení
byl znuděn prkennými postavičkami na semaforech a tak 8. dubna
2007 vyměnil asi padesát běžných signalizačních sklíček po celé
Praze za svá, upravená. (Pijící z lahve, močící, opírající
se…atd.)
Dle magistrátu došlo však neodbornou manipulací
k poškození semaforů, došlo také k ohrožení chodců a zvýšení
rizika dopravní nehody. Tudíž na Romana Týce podal návrh na obvinění
z trestných činů krádeže a poškozování a ohrožování provozu obecně
prospěšného zařízení a vyčíslil škody na více než stotisíc korun.
Postupem času však magistrát a policie ustoupili a vedou to už jen jako
přestupek, tudíž tři roky za mřížemi se konat nebudou. Stále však
hrozí pokuta, která by však neměla být pro třiatřicetiletého umělce
problém. Jeho Akce Semafor byla oceněna hlavní diváckou
cenou na vídeňské přehlídce sidewalkCINEMA a jeho jednonohý
invalidní panáček ze semaforu se stal, sice omylem, ale přece prvním
‚artefaktem‘ street-artu, který byl kdy v ČR dražen. Jeho závěrečná
cena se vyšplhala z původních pětiset korun na několik tisíc a cena
všech sklíček zabavených policií jako důkazní materiál se odhaduje na
tři sta třicet tisíc.
Po shlédnutí tohoto
videa se možná zamyslíte nad důsledností práce Policie ČR…
Roman Týce se také zviditelnil v roce 2002, kdy splavil na voru rozvodněnou
Vltavu, která mu vyplavila ateliér. Stojí také za internetově šířenou
hrou Seber policajtovi čepici a zmiz!.
Z mého pohledu se jedná jednoznačně o posun v oblasti, nejen českého, crime artu a street-artu. Pravda, polemizovat o způsobu a formách by se dalo, ale jak se ukázalo, tak vše proběhlo (téměř) v mezích zákona… Kdo se bojí nesmí do lesa. A lidé ze Ztohoven se nebáli,nebojí a bát se nebudou. Dražba invalidy na skle je přeci jen tuzemským precedensem. *
Původní engine: Jan Raszyk; Webmaster: Michal Wiglasz;
© 2002 — 2009: Všechna práva vyhrazena, šíření veškerého obsahu bez souhlasu redakce zakázáno.